Uvedená metaanalýza hodnotila souvislost mezi odhadovanou glomerulární filtrací (eGFR) nebo albuminurií a celkovou a kardiovaskulární (KV) mortalitou u obecné populace. Cílem bylo v té době zpřesnit definici a určení stadia renálního selhání. Konsorcium pro prognózu CKD ustanovené KDIGO hodnotilo mortalitu v souvislosti s renálními parametry u obecné populace, u populace s vysokým rizikem CKD a u populace pacientů s CKD.
Analýza provedená u obecné populace vychází z průzkumu literatury z databáze PubMed. Vyhledány byly práce zahrnující nejméně 1000 osob a obsahující informace o vstupní eGFR, albuminu v moči a KV či celkové mortalitě s minimálním počtem příhod 50.
Z 21 zařazených studií bylo 9 provedeno v Severní Americe, 6 v Evropě, 5 v Asii a 1 v Austrálii. Medián délky sledování byl 7,9 roku (rozmezí 2,1–11,6). Celkem studie zahrnovaly 1 234 182 účastníků, což znamená 5 462 687 osoboroků sledování. Albuminurie byla ve 14 studiích stanovena pomocí poměru albumin : kreatinin v moči (ACR) a v 7 studiích pomocí testovacího proužku (výsledek –, ±, +, ++). Průměrný věk účastníků byl 62 let. Během sledování došlo ke 45 584 případům úmrtí, úmrtí z KV příčin pocházející z 15 studií se týkala 9637 osob.
Sdružená analýza celkové i KV mortality byla provedená samostatně pro hodnoty albuminurie a eGFR a rovněž společně dle hodnot obou těchto parametrů.
U osob s eGFR v pásmu 75–105 ml/min/1,73 m2 se mortalita téměř nelišila, s hodnotami klesajícími pod 75 ml/min/1,73 m2 ovšem začala stoupat. V porovnání s eGFR 95 ml/min/1,73 m2 byl poměr rizik úmrtí z jakýchkoliv příčin pro eGFR 60 ml/min/1,73 m2 o 18 % vyšší (poměr rizik [HR] 1,18; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,05–1,32), pro eGFR 45 ml/min/1,73 m2 o 57 % vyšší (HR 1,57; 95% CI 1,39–1,78) a pro eGFR 15 ml/min/1,73 m2 více než trojnásobný (HR 3,14; 95% CI 2,39–4,13). U KV mortality byly výsledky velmi podobné.
Ve studiích s daty o ACR vykázala hodnota ACR lineární korelaci s celkovou mortalitou bez zjevné prahové hodnoty. V porovnání s ACR 5 mg/g bylo adjustované relativní riziko úmrtí z jakýchkoliv příčin u osob s ACR 10 mg/g o 20 % vyšší (HR 1,20; 95% CI 1,15–1,26), u ACR 30 mg/g o 63 % vyšší (HR 1,63; 95% CI 1,50–1,77) a u ACR 300 mg/g více než dvojnásobné (HR 2,22; 95% CI 1,97–2,51). Podobné výsledky byly opět zjištěny pro KV mortalitu a také při analýze dat ze studií s hodnocením albuminurie pomocí testovacích proužků.
Společné hodnocení albuminurie a eGFR ukázalo, že nižší hodnoty eGFR jsou spojené se zvýšeným rizikem úmrtí v každé kategorii albuminurie a naopak, vyšší hodnoty albuminurie jsou spojeny s vyšším rizikem úmrtí při každé kategorii eGFR (viz obr.). To ukazuje, že jde o vzájemně se potencující nezávislé rizikové faktory celkové i KV mortality.
Ve studiích s ACR znamenala vyšší kategorie albuminurie (30–299 a ≥ 300 mg/g) více než dvojnásobné riziko úmrtí v porovnání s nejnižší kategorií ve všech pásmech eGFR kromě nejnižšího.
Ve studiích s testovacími proužky znamenal již výsledek albuminurie ± v porovnání s výsledkem 0 signifikantně zvýšené relativní riziko úmrtí ve všech kategoriích eGFR. S klesající eGFR pod 75 ml/min/1,73 m2 stoupalo riziko úmrtí v každé kategorii albuminurie (±, +, ++).
Obr. Celková a kardiovaskulární mortalita v závislosti na eGFR a albuminurii u obecné populace
Autoři svou práci uzavírají s tím, že nižší eGFR (< 60 ml/min/1,73 m2) a vyšší albuminurie (ACR ≥ 10 mg/g) jsou nezávislými prediktory mortality u obecné populace.
(zza)
Zdroj: Chronic Kidney Disease Prognosis Consortium; Matsushita K., van der Velde M., Astor B. C. et al. Association of estimated glomerular filtration rate and albuminuria with all-cause and cardiovascular mortality in general population cohorts: a collaborative meta-analysis. Lancet 2010; 375 (9731): 2073−2081, doi: 10.1016/S0140-6736(10)60674-5.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
