Prevalence srdečního selhání a jeho podtypů v populaci rozvinutých zemí

Úvod

Srdeční selhání (HF −⁠ heart failure) je klinický syndrom, jehož výskyt je celosvětově vyšší u mužů než u žen. Incidence u obou pohlaví je před 60. rokem života poměrně nízká, po této věkové hranici je však zaznamenán signifikantní nárůst. Mezi nejvýznamnější rizikové faktory rozvoje HF patří obezita, hypertenze, diabetes, kouření a ischemická choroba srdeční. Výskyt diabetu 2. typu zvyšuje riziko HF u mužů 2násobně, a u žen dokonce 4násobně.

Dle aktuálních doporučení Evropské kardiologické společnosti (ESC) z roku 2021 je HF rozděleno do 3 podskupin podle hodnot ejekční frakce levé komory (EF LK), a to na srdeční selhání se zachovanou EF (HFpEF; EF LK ≥ 50 %), s mírně sníženou EF (HFmrEF; EF LK 41−49 %) a se sníženou EF (HFrEF; EF LK ≤ 40 %). Až polovinu hospitalizovaných se srdečním selháním tvoří pacienti s HFpEF, jehož prevalence v poslední době narůstá díky pokročilejším možnostem diagnostiky a vyššímu výskytu rizikových faktorů ve stárnoucí populaci. 

Metodika studie

Neintervenční průřezová studie provedená v Health Local Unit of Matosinhos v Portugalsku zahrnovala všechny pacienty starší 18 let vyšetření v tomto integrovaném centru primární, sekundární i terciární lékařské péče během 3 let. Celkem bylo do hodnocení zařazeno 126 636 osob průměrného věku 52,2 roku; 57 % tvořily ženy. 

Přítomnost DM2 byla definována jako hodnota HbA_1c > 47,5 mmol⁠/⁠mol nebo náhodná glykémie > 11,1 mmol⁠/⁠l. Výskyt srdečního selhání byl potvrzen na základě echokardiografického vyšetření a laboratorních hodnot BNP a NT-proBNP a podle těchto měření byl určen podtyp srdečního selhání: 

• HFrEF s EF LK ≤ 40 % a buď NT-proBNP ≥ 400 pg⁠/⁠ml (≥ 600 pg⁠/⁠ml v případě fibrilace/flutteru síní [AF]), nebo BNP ≥ 100 pg⁠/⁠ml (≥ 125 pg⁠/⁠ml v případě AF)
• HFnrEF, které zahrnovalo HFpEF (EF LK ≥ 50 %) a buď NT-proBNP ≥ 200 pg⁠/⁠ml (≥ 600 pg⁠/⁠ml v případě AF), nebo BNP ≥ 100 pg⁠/⁠ml (≥ 125 pg⁠/⁠ml v případě AF) + přítomnost ≥ 1 strukturální odchylky srdce, a HFmrEF (EF LK 40−50 %) a buď NT-proBNP ≥ 200 pg⁠/⁠ml (≥ 600 pg⁠/⁠ml v případě AF), nebo BNP ≥ 100 pg⁠/⁠m (≥ 125 pg⁠/⁠ml v případě AF) + přítomnost ≥ 1 strukturální odchylky srdce.

Práh statistické významnosti byl stanoven jako p ≤ 0,001.

Výsledná zjištění

Celková prevalence srdečního selhání ve sledované populaci dosahovala 2,13 % (n = 2700), ve věkové skupině > 50 let 2,20 % a u seniorů ve věku > 80 let 10,88 %. Průměrný věk osob se srdečním selháním byl 74 let a 51,6 % tvořily ženy. Fibrilaci síní mělo 41,1 % pacientů se srdečním selháním, diabetes 44,7 %.

HFrEF bylo diagnostikováno u 18,6 % nemocných. Jejich průměrný věk byl 70 let v porovnání s průměrným věkem 74,7 roku u pacientů s HFnrEF (tj. HFpEF a HFmrEF), podíl žen činil 33,9 % oproti 55,0 % ve skupině s HFnrEF a infarkt myokardu mělo v anamnéze 45,6 % s HFrEF v porovnání s 28,4 % pacientů s HFnrEF. Pacienti s HFrEF také častěji užívali kardiovaskulární medikaci, zejména protidestičkové přípravky, inhibitory ACE, betablokátory a antagonisty receptorů pro aldosteron.

Diskuse a závěr

Recentní portugalský výzkum přinesl údaje o prevalenci srdečního selhání v populaci rozvinutých zemí včetně jeho podtypů. Výsledky odpovídají ostatním publikovaným odhadům u dospělé populace v rozvinutých zemích. Ovšem v porovnání se studií EPICA, která proběhla v Portugalsku před více než 20 lety, byla nyní prevalence srdečního selhání přibližně poloviční (2,13 vs. 4,36 %). Definice kritérií srdečního selhání byla nicméně v obou studiích odlišná −⁠ ve studii EPICA zahrnovala také intoleranci námahy, retenci tekutin a užívání medikace pro terapii selhání srdce, na druhé straně tehdy ještě nebylo k dispozici vyšetření natriuretických peptidů a echokardiografické stanovení EF LK.

Významným zjištěním aktuální studie je, že více než polovina nemocných se srdečním selháním má zachovanou ejekční frakci levé komory (65,4 %), což odpovídá současným datům o stoupajícím výskytu HFpEF. Tento podíl bude nejspíše dále narůstat vzhledem ke stárnutí populace a zvyšující se prevalenci kardiovaskulárních rizikových faktorů, jako jsou DM2 a hypertenze. Současná doporučení se věnují převážně terapii HFrEF, v případě HFpEF a HFmrEF jsou mnohem stručnější. Závěry aktuálních studií přitom upozorňují na vysoký a narůstající podíl nemocných s HFpEF. 

(kali)

Zdroj: Gavina C., Carvalho D. S., Valente F. 20 years of real-world data to estimate the prevalence of heart failure and its subtypes in an unselected population of integrated care units. J Cardiovasc Dev Dis 2022 May 7; 9 (5): 149, doi: 10.3390/jcdd9050149.