Rivaroxaban vs. warfarin u pacientů s nevalvulární fibrilací síní a renální dysfunkcí
Podle databáze IMS je u pacientů s nevalvulární fibrilací síní a poruchou funkce ledvin větším přínosem rivaroxaban, protože je spojen s významně nižší incidencí ischemických cévních mozkových příhod (iCMP). Loni publikovaná studie vycházející z údajů z reálné klinické praxe analyzovala více parametrů účinnosti a bezpečnosti antikoagulační léčby v závislosti na přítomnosti renálního poškození.
Metodika
Zařazeni byli všichni dospělí s fibrilací síní z databáze IMS Health Real-World Data Adjudicates Claims, kteří užívali warfarin nebo rivaroxaban nejméně 6 měsíců v období mezi květnem 2011 a červnem 2015. K analýze byly využity údaje z elektronické zdravotní dokumentace. Sledovanými parametry byly výskyt iCMP, tromboembolických (TE) příhod (žilní tromboembolie, infarkt myokardu nebo iCMP) a výskyt závažných krvácení. Přítomnost renální dysfunkce byla stanovena na základě kódu diagnózy dle MKN-9 (Mezinárodní klasifikace nemocí, 9. revize) a podle hodnoty odhadované clearance kreatininu (eCLcr).
Výsledky
Analýza zahrnovala 39 872 pacientů užívajících rivaroxaban, z nichž mělo 3572 renální dysfunkci, a 48 637 pacientů s léčbou warfarinem, z nichž mělo renální dysfunkci 8230. U nemocných s renální dysfunkcí léčených rivaroxabanem byla zjištěna o 45 % nižší incidence iCMP než při léčbě warfarinem (poměr rizik [HR] 0,55; p = 0,0004) a o 36 % nižší incidence TE příhod (HR 0,62; p < 0,0001). Výskyt TE příhod byl při léčbě rivaroxabanem významně nižší než u warfarinu také u pacientů s normální funkcí ledvin (HR 0,64; p <0,0001). Výskyt závažných krvácení byl při léčbě rivaroxabanem i warfarinem srovnatelný.
V analýze podle eCLcr, která se týkala 874 pacientů s rivaroxabanem (včetně 66 s renální dysfunkcí) a 1069 pacientů s warfarinem (včetně 208 s renální dysfunkcí), byl zjištěn významně nižší výskyt TE příhod při léčbě rivaroxabanem. Ostatní rozdíly mezi přípravky nebyly statisticky významné, pravděpodobně z důvodu malé velikosti vzorku.
Závěr
Tato práce doložila nižší výskyt TE příhod u pacientů s nevalvulární fibrilací síní léčených rivaroxabanem v porovnání s warfarinem a prokázala nižší incidenci iCMP u pacientů s renální dysfunkcí při léčbě rivaroxabanem, a to při srovnatelném výskytu příhod závažného krvácení u obou přípravků.
(zza)
Zdroj: Weir M. R., Haskell L., Berger J. S. et al. Evaluation of clinical outcomes among nonvalvular atrial fibrillation patients treated with rivaroxaban or warfarin, stratified by renal function. Clin Nephrol 2018 May; 89 (5): 314−329, doi: 10.5414/CN109281.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.