Tromboembolická nemoc představuje jednu z hlavních příčin morbidity a mortality u pacientů s maligním nádorovým bujením. Incidence TEN závisí na typu malignity, stadiu onemocnění, terapii a komorbiditách. Podle odhadů epizoda TEN postihne 15–20 % nemocných v průběhu onemocnění. Terapie tromboembolické nemoci asociované s maligním nádorem je obzvláště náročná kvůli vyššímu riziku recidivy i rozvoje závažného krvácení v porovnání s pacienty bez anamnézy malignity.
V terapii se často využívají nízkomolekulární hepariny, které prokázaly superioritu vůči antagonistům vitaminu K, například warfarinu. V posledních letech však roste množství údajů o účinnosti nových perorálních antikoagulancií (NOACs). Prezentovaná studie hodnotila účinnost a bezpečnost terapie rivaroxabanem u pacientů bez aktivní gastrointestinální a urogenitální léze se současnou redukcí dávky u osob starších 75 let.
Do studie bylo v období od ledna 2014 do září 2016 zařazeno 1072 onkologických pacientů s tromboembolickou nemocí (proximální nebo symptomatickou distální hlubokou žilní trombózou nebo náhodně objevenou či symptomatickou plicní embolií). Průměrný věk pacientů činil 63 let (věkové rozmezí 18–92 let), přičemž 17 % účastníků bylo starších 75 let. U 91,9 % byl diagnostikován solidní nádor, 8,1 % pacientů se léčilo s hematologickou malignitou a 75,0 % se solidním nádorem mělo metastatické postižení. Mezi nejčastější onkologické diagnózy patřily nádory plic, gynekologické nádory, nádory pankreatu, kolorektální karcinom, nádory prsu a hematologické malignity.
Jak už bylo zmíněno, luminální léze v oblasti gastrointestinálního traktu a urogenitálního traktu byly kontraindikací k zařazení do studie kvůli ovlivnění farmakokinetiky rivaroxabanu. Pacientům starším 75 let byla podávána redukovaná dávka rivaroxabanu, první 3 týdny dostávali rivaroxaban 2× denně v dávce 10 mg následované dávkou 15 mg 1× denně. Standardně byl rivaroxaban podáván 2× denně v dávce 15 mg po dobu 3 týdnů a následně 1× denně v dávce 20 mg.
6měsíční kumulativní incidence recidivy tromboembolické nemoci činila 4,2 % (95% interval spolehlivosti [CI] 2,7–5,7) a incidence závažného krvácení byla 2,2 % (95% CI 1,1–3,2).
Nejčastější lokalitou závažného krvácení byl gastrointestinální trakt (v 73,3 % případů). Incidence klinicky relevantního nezávažného krvácení vedoucí k vysazení rivaroxabanu po dobu alespoň 7 dnů činila 5,5 % (95% 3,7–7,1).
6měsíční kumulativní míra mortality činila 22,2 % (95% CI 19,4–24,9). U jedinců starších 75 let byla pozorována stejná míra recidivy TEN a výskytu závažného krvácení jako u mladších osob, v těchto parametrech nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl.
Během terapie nebyl zaznamenán žádný případ fatálního krvácení či intrakraniálního krvácení. Ačkoli výskyt infarktu myokardu a cévní mozkové příhody nepatřil do primárních cílů studie, během sledování nebyl zaznamenán žádný případ těchto kardiovaskulárních příhod.
Z výsledků studie vyplývá, že rivaroxaban by mohl být u pečlivě vybraných pacientů používán k terapii tromboembolické nemoci asociované s maligním nádorem. Analýza zkušeností MSKCC přinesla slibné výsledky v oblasti jeho účinnosti i bezpečnosti.
(holi)
Zdroj: Soff G. A., Mones J., Wilkins C. et al. Rivaroxaban treatment of cancer-associated venous thromboembolism: Memorial Sloan Kettering Cancer Center institutional experience. Res Pract Thromb Haemost 2019 May 24; 3 (3): 349–356, doi: 10.1002/rth2.12215.
