Následující článek přináší výsledky analýzy léčby antipsychotiky u pacientů hospitalizovaných se schizofrenií a schizoafektivní poruchou na Psychiatrické klinice LF MU a FN Brno v letech 2006–2010. Autorky uvedené práce sledovaly užití jednotlivých antipsychotik a jejich kombinací a hledaly odpověď na otázku, jaká léčba je optimální.
Antipsychotika jsou primárně užívána ke zvládnutí pozitivních příznaků schizofrenie, ke snížení relapsů onemocnění a tím i k redukci počtu hospitalizací nemocných. Ideální antipsychotikum (AP) k léčbě schizofrenního onemocnění by mělo mít maximální účinnost s minimálními nežádoucími účinky. Především nežádoucí efekty antipsychotické léčby, jakými jsou extrapyramidální účinky, tardivní dyskineze, sedace nebo přibývání na váze a další metabolické vedlejší efekty, mohou ovlivnit průběh farmakologické léčby a spolupráci pacienta.
K výraznému posunu v léčbě schizofrenie došlo zavedením chlorpromazinu do praxe. V následujících letech byly zaváděny další preparáty z první generace AP – klasická antipsychotika. Nežádoucí účinky však vedly k vývoji nových, atypických antipsychotik (AP druhé generace). Prvním byl klozapin, následovaly amisulprid, risperidon, sertindol, olanzapin, zotepin, quetiapin, ziprasidon a aripiprazol. Výhodou atypických AP je zejména nižší výskyt neurologických nežádoucích účinků a lepší snášenlivost, nevýhodou je, že jsou více zatížena možností rozvoje metabolického syndromu.
V klinické praxi jsou velmi často, zejména v poslední době, používány také kombinace antipsychotik. Ty jsou doporučovány při léčbě farmakorezistentní schizofrenie po neúspěšné monoterapii klozapinem, v případě reziduální symptomatologie nebo ke zmírnění nežádoucích účinků léčby.
Byla provedena retrospektivní analýza chorobopisů pacientů s diagnózou schizofrenie a schizoafektivní porucha hospitalizovaných na Psychiatrické klinice LF MU a FN Brno v letech 2006–2010. Celkem bylo analyzováno 561 chorobopisů u 264 pacientů (175 mužů, 89 žen). Ve sledovaném období bylo patrné zvýšení výskytu kombinací antipsychotik, zvláště kombinací atypických antipsychotik (21 % v roce 2006, 35 % v roce 2010).
Nejvíce používanými antipsychotiky, ať již v monoterapii, nebo v kombinacích, byly olanzapin a klozapin. Olanzapin byl aplikován v monoterapii a v různých kombinacích během 208 z 561 hospitalizací, klozapin během 150 z 561 hospitalizací. Při analýze všech zjištěných kombinací, včetně zkřížené titrace při změně antipsychotika, byla nejčastější kombinace klozapinu a olanzapinu s risperidonem (11, resp. 19 % z celkového počtu hospitalizací).
Časté kombinace olanzapinu a klozapinu s atypickými AP risperidonem, amisulpridem, aripiprazolem a paliperidonem jsou teoreticky opodstatněné vzhledem k rozdílům v afinitě k jednotlivým receptorům. Dále mohou vést ke snížení nežádoucích účinků. Kombinace klozapinu a olanzapinu s aripiprazolem se využívá ke snížení hmotnosti, glykémie a lipidémie. Není však zcela jasné, zda kombinace některých AP nepřispívá k rozvoji metabolických nežádoucích účinků a jakou roli hraje dávkování.
Kombinace AP jsou v praxi často využívané a jejich podávání má v ČR vzrůstající tendenci. Vysoký výskyt kombinací AP u pacientů v nemocniční péči je dán charakteristikami hospitalizovaných osob. U těchto nemocných jsou jak v monoterapii, tak v kombinaci v současné době preferována multireceptorová atypická AP (klozapin a olanzapin). Nabízí se otázka, zda kombinace nejsou podávány dříve, než dojde k vyčerpání možností monoterapie, včetně kontroly adherence stanovením krevních hladin.
(ask)
Zdroj: Sušilová L., Češková E. Monoterapie a kombinace antipsychotik u pacientů hospitalizovaných s diagnózou schizofrenie ve FN Brno. Česká a slovenská psychiatrie 2013; 109 (3): 122–127.
