Blokátory receptoru 1 pro angiotenzin II (sartany) jsou vysoce účinnými antihypertenzivy, jež jsou dobře tolerována. Přehledová práce amerických autorů se zaměřila především na důkazy podporující užívání sartanů při léčbě hypertenzních pacientů s komorbiditami i bez nich.
Během uplynulých 20 let preklinické experimenty i klinické studie doložily, že sartany, ať už v monoterapii, nebo v kombinaci s jinými léčivy, snižují krevní tlak (TK), výskyt infarktu myokardu (IM), iktu a progresi poškození ledvin a pozitivně ovlivňují další markery kardiovaskulárních (KV) příhod, jako jsou hypertrofie levé komory (HLK) a proteinurie, a to nezávisle na jejich účinku na TK. Sartany jsou účinné v monoterapii při léčbě systolicko-diastolické hypertenze, izolované systolické hypertenze a u hypertoniků, kteří jsou starší nebo trpí diabetem a/nebo metabolickým syndromem.
Telmisartan má v terapeuticky dosažitelných dávkách příznivý účinek na metabolismus glukózy v experimentálních zvířecích modelech i v klinických studiích. Tento účinek je zprostředkován aktivací receptorů PPAR-γ (receptor gamma aktivovaný peroxisomovým proliferátorem) a je nezávislý na blokádě RAAS (renin-angiotenzin-aldosteronového systému). Telmisartan také in vitro inhibuje proliferaci KV buněk. Telmisartan i losartan mají antiagregační účinek. Losartan také snižuje plazmatickou koncentraci kyseliny močové, která je spojena s progresí renálního onemocnění a zvýšeným KV rizikem.
Léková skupina sartanů je charakteristická vynikající snášenlivostí v klinické praxi a ve studiích potom mnohdy srovnatelnou s placebem. Ačkoli posturální závratě byly v klinických studiích častěji zaznamenány u nemocných užívajících sartany než u pacientů užívajících placebo, reálný výskyt tohoto nežádoucího účinku je nízký. Výskyt kašle souvisejícího se sartany je srovnatelný s placebem a je mnohem méně častý než u pacientů užívajících inhibitory ACE (ACEI). Podobně výskyt angioedému je nižší u sartanů než u ACEI. Hyperkalémie se může objevit u pacientů s poruchou renálních funkcí, obvykle však nevyžaduje přerušení léčby.
Následující poznatky vycházejí z výsledků rozsáhlých randomizovaných klinických studií:
(rej)
Zdroj: Taylor A. A., Siragy H., Nesbitt S. Angiotensin receptor bockers: pharmacology, efficacy and safety. J Clin Hypertens (Greenwich) 2011; 13 : 677−686, doi: 10.1111/j.1751-7176.2011.00518.x.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.