Vliv telmisartanu na vaskulární endotelové funkce, parametry zánětu a inzulinovou rezistenci u pacientů s ICHS a DM

2. 3. 2020

Pacienti s ischemickou chorobou srdeční (ICHS) a diabetem mellitem (DM) mívají dysfunkční cévní endotel, zvýšené zánětlivé markery a inzulinovou rezistenci. Vlivem telmisartanu na tyto parametry spojené s progresí nemoci a horší prognózou se zabývala níže prezentovaná studie.

Inzerce

Metodika a průběh studie

Do studie bylo zařazeno celkem 80 pacientů s ICHS a DM 2. typu sledovaných od ledna 2016 do března 2017. Diagnóza ICHS byla stanovena na základě výsledků koronarografie, DM 2. typu byl potvrzen orálním glukózovým tolerančním testem. Vyřazovacími kritérii byly maligní nádorové či psychiatrické onemocnění, porucha imunity a dlouhodobé užívání glukokortikoidů či imunosupresiv.

Všichni pacienti užívali standardní medikaci v léčbě ICHS (antiagregancia, antikoagulancia, hypolipidemika, vazodilatancia a antihypertenziva) a DM 2. typu (perorální antidiabetika v kombinaci s dietou a fyzickou aktivitou, někteří navíc s s. c. aplikací inzulinu). Účastníci byli náhodně rozděleni do dvou skupin: testovací skupina (25 mužů a 15 žen; průměrný věk 77,1 ± 1,1 roku; průměrná doba od stanovení dg. DM 23,1 ± 3,1 roku; ICHS 19,2 ± 1,1 roku) dostala k výše uvedené medikaci navíc telmisartan 80 mg 1× denně p. o., zatímco kontrolní skupina (s obdobným průměrným věkem i anamnézou) užívala pouze standardní medikaci bez přidaného telmisartanu.

Pacientům v obou skupinách byla před léčbou a následně 4, 8 a 12 týdnů po jejím zahájení stanovena glykémie nalačno a 2 hodiny po jídle, inzulinémie nalačno (FINS), parametr HOMA-IR (Homeostatic Model Assessment for Insulin Resistance), koncentrace zánětlivých markerů (TNF-α, IL-6 a CRP) a endotelinu v krvi a průměr brachiální tepny (pomocí dopplerovské ultrasonografie). Před zahájením studie nebyl mezi oběma skupinami pozorován signifikantní rozdíl v průměrné glykémii nalačno, parametrech HOMA-IR a FINS, koncentraci zánětlivých markerů, endotelinu a průměru brachiální tepny.

Výsledky

Průměrná glykémie nalačno činila ve skupině léčené telmisartanem před začátkem terapie 16,6 ± 2,1 mmol/l, po 4 týdnech klesla na 13,2 ± 2,0 mmol/l, po 8 týdnech na 10,1 ± 1,8 mmol/l a po 12 týdnech na 5,2 ± 1,0 mmol/l. V kontrolní skupině byly naměřeny tyto hodnoty: 16,7 ± 2,1 mmol/l před začátkem léčby, následně byl pozorován pokles na 14,7 ± 1,9, 11,3 ± 1,7 a nakonec na 8,7 ± 1,1 mmol/l ve 4., 8., respektive 12. týdnu od zahájení léčby. Glykémie nalačno byla ve všech sledovaných týdnech od začátku léčby signifikantně nižší v testovací skupině (p < 0,05). Srovnatelný trend byl pozorován i v hodnotách postprandiální glykémie.

Před začátkem léčby činila průměrná hodnota HOMA-IR v kontrolní skupině 2,01 ± 0,08, po 4 týdnech léčby 1,98 ± 0,06, po 8 týdnech 1,94 ± 0,04 a po 12 týdnech 1,88 ± 0,02. V testovací skupině byla před začátkem dosahovala průměrná hodnota 2,01 ± 0,09, následně 1,64 ± 0,03, 1,21 ± 0,02 a 0,95 ± 0,01 po 4, 8 a 12 týdnech od začátku léčby. Průměrné hodnoty HOMA-IR byly tedy opět signifikantně nižší v testovací skupině (p < 0,05). Také průměrná FINS byla na konci léčby nižší v testovací skupině (4,26 ± 1,20 oproti 8,35 ± 1,61 mU/l v kontrolní skupině; p < 0,05).

Podobně tomu bylo i v případě průměrných koncentrací zánětlivých markerů: TNF-α (100,3 ± 5,1 ng/l); IL-6 (79,0 ± 3,1 ng/l) a CRP (6,1 ± 0,2 ng/l) ve skupině pacientů užívajících telmisartan oproti TNF-α (251,6 ± 11,0 ng/l); IL-6 (125,0 ± 5,0 ng/l) a CRP (11,1 ± 1,5 ng/l) v kontrolní skupině (p < 0,05).

Rovněž průměrná koncentrace endotelinu byla po skončení léčby signifikantně nižší v testovací skupině (50,2 ± 5,2 pg/l) než v kontrolní skupině (64,3 ± 6,8 pg/l; p < 0,05).

Neopomenutelný byl také pozitivní vliv na vazodilataci brachiální tepny: klidový průměr 3,75 ± 0,03 mm v testovací skupině (před začátkem léčby 3,61 ± 0,04 mm) oproti 3,65 ± 0,04 mm v kontrolní skupině (před začátkem léčby 3,60 ± 0,04 mm; p < 0,05).

Závěr

Tato studie potvrzuje hypotézu, že podávání telmisartanu u pacientů s ICHS a diabetem má pozitivní vliv na kontrolu diabetu, zlepšení inzulinové senzitivity a endotelových funkcí, snížení koncentrace zánětlivých markerů a inhibici vazokonstrikce.

(mafi)

Zdroj: Chen T., Xing J. a Liu Y. Effects of telmisartan on vascular endothelial function, inflammation and insulin resistance in patients with coronary heart disease and diabetes mellitus. Exp Ther Med 2018; 15 (1): 909–913, doi: 10.3892/etm.2017.5451.



Štítky
Dětská kardiologie Interní lékařství Kardiologie Praktické lékařství pro dospělé
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

VIRTUÁLNÍ ČEKÁRNA ČR Jste praktický lékař nebo pediatr? Zapojte se! Jste praktik nebo pediatr? Zapojte se!

×