I když transplantace ledvin pro terminální fázi renálního selhání vede ke snížení rizika kardiovaskulárních (KV) příhod, toto riziko zůstává vysoké a je jednou z hlavních příčin zkráceného přežívání těchto pacientů. Přibližně 80 % nemocných po transplantaci ledvin trpí hypertenzí. Hyperlipidémie a abnormální metabolismus glukózy, jež mohou vzniknout například následkem imunosupresivní léčby, potom vedou k dalšímu prohloubení KV rizika.
Telmisartan je blokátor receptoru AT1 pro angiotenzin II (ARB) s unikátní schopností selektivně modulovat receptory gamma aktivované peroxisomovým proliferátorem (PPAR-γ). PPAR-γ hrají důležitou roli v regulaci citlivosti na inzulin a metabolismu lipidů. U telmisartanu byl jako u jediného z ARB v několika klinických studiích prokázán vliv na zlepšení glukózového a lipidového metabolismu. Prezentovaná studie si kladla za cíl prozkoumat tento efekt ve specifické skupině pacientů po transplantaci ledvin.
Do prospektivní randomizované zkřížené studie bylo zařazeno celkem 46 pacientů po transplantaci ledvin se zavedenou léčbou hypertenze pomocí ARB. Mezi inkluzní kritéria se řadil mj. kontrolovaný krevní tlak < 130/80 mm Hg a užívání ARB alespoň 3 měsíce. Renální funkce pacientů byly v normě a imunosupresiva byla podávána ve stabilní dávce. Pacienti trpící diabetem nebyli do studie zařazeni a v jejím průběhu nebyl identifikován nový vznik diabetu mezi účastníky.
Probandi byli randomizováni do dvou skupin užívajících telmisartan (n = 23) nebo kandesartan (n = 23). Po 12 týdnech léčby došlo k prohození léčebných ramen a následně léčba pokračovala dalších 12 týdnů. Po každé z fází studie byly zhodnoceny laboratorní parametry lipidového a glukózového metabolismu, krevní tlak a funkce transplantátu.
Studii dokončilo celkem 40 pacientů. V průběhu sledování nebyl pozorován významný rozdíl v krevním tlaku mezi léčebnými skupinami. Po podávání telmisartanu došlo v porovnání s kandesartanem k signifikantnímu snížení hladiny triglyceridů (telmisartan 1,30 ± 0,57 mmol/l vs. kandesartan 1,54 ± 0,75 mmol/l; p = 0,019) a ke zvýšení hodnot odhadované glomerulární filtrace (telmisartan 50,4 ± 15,1 ml/min/1,73 m2 vs. kandesartan 48,5 ± 12,5 ml/min/1,73 m2; p = 0,038).
Hodnoty ostatních parametrů – adiponektinu, LDL cholesterolu, HDL cholesterolu, glykémie nalačno, glykovaného hemoglobinu (HbA1c), glykovaného albuminu, inzulinu nalačno, sérového kreatininu, vysoce senzitivního C-reaktivního proteinu (hs-CRP), indexu inzulinové rezistence (HOMA-IR) a poměru protein/kreatinin v moči – nevykazovaly významné rozdíly v závislosti na tom, zda byl podáván telmisartan, či kandesartan.
Telmisartan zlepšuje hodnoty sérových triglyceridů a glomerulární filtrace u pacientů s transplantovanou ledvinou výrazněji než kandesartan.
(eko)
Zdroj: Miura, Y., Noguchi, H., Okabe, Y., et al. Effects of telmisartan and candesartan on the metabolism of lipids and glucose in kidney transplant patients: a prospective, randomized crossover study. Transplant Direct 2019; 5 (2): e423, doi: 10.1097/TXD.0000000000000861.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
