Pro úspěšný průběh gravidity je nezbytný správný vývoj a funkce placenty, která zajišťuje přenos živin z těla matky do plodu a ovlivňuje tak jeho optimální růst.
Pro úspěšný průběh gravidity je nezbytný správný vývoj a funkce placenty, která zajišťuje přenos živin z těla matky do plodu a ovlivňuje tak jeho optimální růst. Růstové faktory (např. inzulinu podobný růstový faktor) kolující v mateřské cirkulaci jsou důležitými regulátory placentárního vývoje zejména trofoblastu. Během gravidity existují v mateřské cirkulaci zvýšené hladiny růstových faktorů: inzulinu podobný růstový faktor (IGF-I a IGF-II), epidermální růstový faktor (EGF), trombocytární růstový faktor (PDGF), fibroblastový růstový faktor FGF-2 a FGF-4. Pouze hladiny některých z nich (IGF a EGF) korelují s fetálním růstem, zatímco ostatní zůstávají nezměněny.
Růstové faktory uplatňují svůj vliv prostřednictvím intracelulární kaskády, užívající množství signálních molekul, které jsou aktivované interakcí ligand/receptor a jsou společné pro více faktorů. Exprese těchto molekul bývá porušena u gravidit, které jsou spojeny s alterací fetálního růstu na základě dysfunkce placenty. Proto elevace pouze mateřské hladiny růstových faktorů nemusí být dostatečná pro růst plodu.
Mezi nejlépe zmapované růstové faktory patří skupina IGF, u které byla v řadě klinických studií prokázána pozitivní korelace mezi hladinou cirkulujícího faktoru v mateřské krvi a porodními parametry dítěte nejen u dětí s nízkou porodní hmotností (SGA), ale i u dětí makrosomních. Mezi růstové faktory, u kterých vliv na růst plodu nebyl jednoznačně prokázán, patří transformující růstový faktor beta 1 (TGFB 1). Studie, která stanovovala hladinu PDGF-B u žen s gestačním diabetem, jednoznačně prokázala zvýšené hladiny tohoto faktoru, korelující s makrosomií dětí.
Otázkou zůstává možnost terapeutického využití těchto faktorů. Autoři práce se domnívají, že větší léčebný účinek než vlastní suplementace daných růstových faktorů u gravidit ohrožených růstovou retardací plodu by byla aktivace exprese signálních molekul, které svým mitogenním efektem způsobují navýšení růstových receptorů v placentě.
(moa)
Zdroj: J Endocrinol 2010(Oct);207(1):1-16.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
