Změny chůze jako marker v časné fázi RS?

2. 2. 2011

Chůze člověka patří mezi komplexní funkce a je ovlivněna mnoha faktory včetně svalové síly, svalového napětí, senzorických podnětů, koordinace i kognitivních funkcí. U roztroušené sklerózy (RS) představují poruchy chůze jeden z nejvíce markantních příznaků a v průběhu choroby se s ním může setkat až 80 % pacientů.

Inzerce

Chůze člověka patří mezi komplexní funkce a je ovlivněna mnoha faktory včetně svalové síly, svalového napětí, senzorických podnětů, koordinace i kognitivních funkcí. U roztroušené sklerózy (RS) představují poruchy chůze jeden z nejvíce markantních příznaků a v průběhu choroby se s ním může setkat až 80 % pacientů. Ze starší studie, provedené koncem 80. let minulého století, vyplynulo, že pacient s RS může dosáhnout fáze postižení chůze s unilaterální oporou v průměru za 16 let.

Ke kvantitativnímu hodnocení poruchy chůze u RS slouží tzv. rozšířená stupnice stavu invalidity (expanded disability status scale, EDSS), jež je sice zaměřena na vzdálenost, kterou pacient ujde, ale nehodnotí kvalitu chůze. V klinických studiích jsou dále hodnoceny změny rychlosti chůze pomocí tzv. Timed 25-foot walk testu.

Problematika poruch chůze u pacientů s RS se stala předmětem studie lékařů Neurologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Do studie bylo zařazeno 77 pacientů s RS ve věku 19–72 let, s hodnotou EDSS skóre 0–6,5 a délkou onemocnění rok až 37 let. Pacienti se podrobili neurologickému vyšetření (včetně zhodnocení EDSS), proběhlo vyplnění dotazníku „walking scale MSWS-12“ a účastnící studie byli také testováni pomocí měřicího systému GAITRite, což je pětimetrový přenosný a počítačem snímaný chodník, který elektronicky registruje tlak chodidel či pomůcek. Kontrolní skupina byla sestavena z 27 dobrovolníků bez neurologických či ortopedických problémů ve věku 22–67 let.

Z výsledků vyplynulo, že průměrná normalizovaná rychlost chůze byla při testu maximální rychlosti chůze nižší u pacientů s RS než u zdravých osob z kontrolní skupiny, a to i u pacientů s minimálním postižením s EDSS 2,0–2,5. U pacientů s EDSS 0–6,0 byl při testu maximální rychlosti chůze zaznamenán významně prodloužený interval opory oběma chodidly v porovnání s kontrolní skupinou. Pacienti s EDSS 6,5 používající při chůzi oboustrannou oporu nebyli schopni významně zvýšit rychlost chůze při změně z běžné na maximální rychlost.

Je známo, že subklinické poruchy chůze se vyskytují již u pacientů s nízkým EDSS a změny prostorových a časových parametrů chůze lze ozřejmit i u pacientů s EDSS 0–1,5. Jako významný marker při poškození chůze v časných stadiích onemocnění RS se jeví interval, během kterého jsou při chůzi chodidla obou dolních končetin v kontaktu se zemí (tzv. fáze double support). Tento interval byl u pacientů s RS signifikantně prodloužen.

(moa)

Zdroj: Zdravotnické noviny 2010, č. 32, příloha ZDN 39/2010, s.3.




Štítky
Dětská neurologie Neurologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se