Vztah vitamínu D a roztroušené sklerózy –⁠ výsledky metaanalýzy

Se vzrůstající vzdáleností od rovníku je pozorována vyšší incidence  roztroušené sklerózy (RS). Tento fakt vedl k četným otázkám o úloze  vitamínu D, syntetizovaného v lidské kůži pomocí UV záření, v etiopatogenezi RS. Mezi oblasti zájmu patří asociace hladiny vitamínu D s RS a rozdíly ve výskytu RS u osob získávajících vitamín D  prostřednictvím stravy a vlivem slunečního záření. Otázkou zůstává, nakolik je vliv vitamínu D na RS geneticky predisponován a jaký vliv má  léčba vitamínem D na průběh RS.

Autoři studie provedli metaanalýzu recenzovaných vědeckých studií  uveřejněných v databázi PubMed, které se zabývaly problematikou vitamínu D a roztroušené sklerózy. K další podrobnější analýze bylo vybráno 52 prací.

Při hodnocení hladiny vitamínu D u pacientů s RS byly v 8 studiích  prokázány signifikantně snížené hodnoty ve srovnání s hladinami vitamínu D u zdravých dobrovolníků. Při zjišťování vlivu expozice slunečního  záření a riziku výskytu RS byla v 5 studiích nalezena nepřímá korelace. Největší benefit slunečního záření na riziko výskytu RS byl nalezen  v období dětství a adolescence.

Srovnání konzumpce vitamínu D v přídavcích a prostřednictvím stravy  ukázalo, že podávání sledovaného vitamínu v dětství prostřednictvím  různých lékových forem má podstatně větší efekt než pouhá strava bohatá  na vitamín D (Munger et al., 2004). Nicméně některé studie popisovaly  snížení progrese onemocnění u pacientů s RS, kterým byl do stravy  podáván přídavek rybího oleje, některé dokonce uváděly možný (ale  signifikantně nevýznamný) vztah konzumpce oleje z tresčích jater a výskytu RS u skupiny jedinců vystavených v dětství pouze minimálnímu  slunečnímu záření (Kampman, 2006).

Monitorací polymorfismu genu spojeného s vitamínem D (VDRG) a výskytem RS nebyly prokázány jednoznačné výsledky, což může být dáno i rozdílným designem studií. Podávání vitamínu D mělo za následek  signifikantní zvýšení hladiny TGF-β, který je považován za  protizánětlivý cytokin a u pacientů s RS je nalézána jeho snížená  hladina. Naproti tomu prozánětlivý interleukin-2, bývá u pacientů s RS  zvýšen a po aplikaci vitamínu D dochází k jeho signifikantnímu poklesu. Protože však zmíněné výsledky pocházejí ze studií s malým počtem  pacientů, nemůže být na základě stávajících vědomostí léčba vitamínem D u pacientů s RS prozatím jednoznačně doporučena.

(moa)

Zdroj: Rafique I., Frederiksen J. L.: A Complete Literature Survey: Vitamin D and Multiple Sclerosis –⁠ What is Clearly Evident? ENJ 2010; 2: (2), 113–120.