Teriflunomid je perorální imunomodulační lék s protizánětlivými účinky, který byl dosud k dispozici pro léčbu RRRS u dospělých pacientů ve více než 80 zemích světa. Jedná se o molekulu, jež selektivně a reverzibilně inhibuje mitochondriální enzym dihydroorotátdehydrogenázu (DHO-DH) funkčně související s dýchacím řetězcem. Následkem inhibice tohoto enzymu dochází k redukci proliferace rychle se dělících buněk, které jsou závislé na syntéze pyrimidinu de novo. Principem působení léku je snížení počtu lymfocytů, avšak přesný mechanismus účinku u roztroušené sklerózy není zcela znám.
I když je výskyt RS u populace do 18 let vzácný, znamená časný začátek tohoto demyelinizačního progredujícího onemocnění dřívější rozvoj ireverzibilní disability a sekundární progrese. Jde tedy o skupinu pacientů s významnou nepokrytou medicínskou potřebou.
Multicentrická randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná klinické studie fáze III TERIKIDS hodnotila efektivitu a bezpečnost teriflunomidu u pacientů ve věku 10–17 let v 57 klinických centrech ve 22 zemích v Evropě, Severní Americe, Africe a Asii.
Do studie byli zařazeni pacienti s diagnózou RRRS s alespoň 1 relapsem v roce před screeningem nebo alespoň 2 relapsy v období 2 let před screeningem. Pacienti byli náhodně v poměru 2 : 1 přiděleni k terapii teriflunomidem (v dávce ekvivalentní 14 mg u dospělých pacientů) nebo podávání placeba po dobu až 96 týdnů.
Neurologická vyšetření byla provedena při screeningu a následně každých 24 týdnů či při podezření na relaps. Časný vstup do následné prodloužené otevřené fáze trvající dalších 96 týdnů byl možný při potvrzeném relapsu onemocnění nebo při vysoké aktivitě hodnocené pomocí magnetické rezonance (nejméně 5 nových či zvětšených T2 lézí na 2 následných snímcích).
Primárním cílem bylo zhodnocení času do relapsu onemocnění na konci dvojitě zaslepené fáze studie. Mezi klíčové sekundární cíle patřilo zhodnocení počtu nových či zvětšených T2 lézí a počet lézí vychytávajících gadolinium.
K terapii bylo randomizováno celkem 166 pacientů, přičemž 109 z nich bylo přiřazeno k terapii teriflunomidem a 57 k podávání placeba. Dvojitě zaslepenou fázi studie dokončilo 102 (94 %) pacientů na teriflunomidu a 53 (93 %) na placebu. Přechod do otevřené fáze před ukončením dvojitě zaslepené fáze z důvodu vysoké aktivity lézi na MRI byl nad očekávání větší ve skupině na placebu (13 % pacientů na teriflunomidu vs. 26 % na placebu), což snížilo sílu studie. Po 96 týdnech terapie nebyl pozorován rozdíl v času do prvního relapsu ve skupině na teriflunomidu v porovnání se skupinou na placebu (poměr rizik [HR] 0,66; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,39–1,11; p = 0,29).
Podávání teriflunomidu vedlo v porovnání s placebem k signifikantní redukci počtu nových či zvětšených T2 lézí o 55 % (relativní riziko [RR] 0,45; 95% CI 0,29–0,71; p = 0,00061) a počtu lézí vychytávajících gadolinium o 75 % (RR 0,25; 95% CI 0,13–0,51; p < 0,0001).
K výskytu nežádoucích příhod došlo u 96 (88 %) pacientů na teriflunomidu a 47 (82 %) na placebu, přičemž závažné nežádoucí příhody se objevily u 12 (11 %) pacientů na teriflunomidu a 6 (11 %) na placebu. U pacientů na teriflunomidu byly v porovnání s placebem častější nežádoucí příhody v podobě nazofaryngitidy, infekce horních cest dýchacích, alopecie, parestezií, abdominalgie a zvýšení kreatinkinázy v krvi. Během dvojitě zaslepené fáze došlo u 4 pacientů na teriflunomidu k rozvoji nežádoucích příhod v oblasti pankreatu (2 pacienti s akutní pankreatitidou a 2 pacienti s elevací pankreatických enzymů), přičemž u 3 z těchto pacientů byla terapie ukončena.
Ve studii nebyl pozorován signifikantní rozdíl v času do prvního relapsu, nejspíš kvůli tomu, že větší počet pacientů přešel předčasně do otevřené fáze studie kvůli vysoké MRI aktivitě lézí. V rámci sekundárních cílů studie bylo naznačeno, že by teriflunomid mohl mít příznivý efekt u pediatrických pacientů s relabující-remitující roztroušenou sklerózou díky snížení rizika fokální zánětlivé aktivity.
(holi)
Zdroje:
