Účinek interferonu beta v léčbě relaps-remitující formy roztroušené sklerózy

Roztroušená skleróza (RS) je charakterizována zánětlivými změnami  centrálního nervového systému (CNS) na autoimunitním podkladě  s následnou degenerací neuronů. Předpokládá se, že na začátku nemoci  jsou prostřednictvím buněk prezentujících antigen aktivovány  prozánětlivé T-lymfocyty. V současné době však specifický precipitující  antigen není známý. Přestup aktivovaných T-buněk přes  hematoencephalickou bariéru je ovlivňován různými chemotaktickými  faktory.

Aktivované T-lymfocyty (včetně Th1, Th17, gama-delta pozitivní a CD 8+) pravděpodobně produkují uvnitř CNS řadu prozánětlivých cytokinů. Poněvadž cytokiny produkované Th2-lymfocyty mají převážně protizánětlivý efekt, byla prokázána korelace mezi sníženou hladinou Th2-buněk a četností relapsů a stupněm progrese choroby.

Ve zdravé tkáni je zánětlivý efekt cytokinů ovlivňován specifickou  podskupinou regulačních T-lymfocytů (T-reg. –⁠ zahrnujících CD4, CD25 a FoxP3+), které mají schopnost snižovat aktivitu zánětlivých T-buněk a umožňují opravu a zotavení tkáně po zánětlivém inzultu. V patogenezi RS  se uvažuje o deficitu regulačních T-lymfocytů, což umožňuje relativně  nekontrolovaný postup zánětlivých změn.

Interferony (IFN) jsou přirozeně se vyskytující cytokiny, které  disponují celou škálou protizánětlivých vlastností. Rekombinantní formy  IFN beta jsou široce používány jako lék první volby u relabující formy  RS. Mechanizmus účinku IFN beta je komplexní a ovlivňuje buněčné funkce  na vícero úrovních. Interferon beta přímo zvyšuje expresi a koncentraci  protizánětlivých agens a současně snižuje expresi prozánětlivých  cytokinů. Léčba IFN beta pravděpodobně redukuje přenos zánětlivých buněk přes hematoencefalickou bariéru a zvyšuje produkci nervového růstového  faktoru, což vede k potenciálnímu zvýšení přežívání neuronů a jejich  reparaci. IFN beta může také zvyšovat počet CD56+ přirozených zabíječů (NK-buněk) v periferní krvi. Tyto buňky jsou výkonnými producenty  protizánětlivých faktorů a mají schopnost omezit neuronální zánětlivé  změny. Účinek IFN beta se klinicky manifestuje redukcí aktivity lézí na  MRI, dále zpomalením mozkové atrofie a prodloužením doby uplynulé od  prvních neurologických příznaků k potvrzení definitivní diagnózy RS. Při léčbě IFN beta je pozorováno snížení počtu relapsů a redukce rizika  trvalého postižení.

Efekt IFN beta je multifaktoriální a dosud ne zcela objasněný. Probíhající a budoucí studie na toto téma přispějí k většímu pochopení  efektu IFN beta na imunitní systém a CNS, což na druhou stranu zlepšuje  možnosti terapie RS.

(moa)

Zdroj: Kieseier B. C. The Mechanism of Action of Interferon-b in Relapsing Multiple Sclerosis. CNS Drugs 2011; 25 (6): 491–502.