Podpora adherence k léčbě roztroušené sklerózy (RS) vyžaduje proaktivní přístup i individuálně koncipované postupy ze strany lékařů. Důležité je zhodnocení pacientových potřeb, návyků i životního rytmu ještě před zahájením nejvhodnější terapie ovlivňující průběh onemocnění.
Léčba ovlivňující průběh onemocnění (DMT – disease modifying therapy) redukuje množství relapsů RS a brání rozvoji nových lézí. Snižuje také rychlost progrese pohybových omezení. V rámci podpory adherence k léčbě je proto nutné všechny tyto faktory pacientům s roztroušenou sklerózou přibližovat i pečlivě vysvětlovat a neomezovat se na strohé konstatování nutnosti léčby.
Pro lékaře je optimalizace adherence k léčbě RS mnohdy nelehkým úkolem – léčba je v některých případech zahajována v situaci, kdy se pacienti cítí dobře, a tak pro ně přínosy léčby nejsou jasně hmatatelné. Metaanalýza studií zabývajících se adherencí u RS ukazuje průměrnou míru adherence k léčbě na úrovni 75 %. Dlouhodobá adherence k léčbě dosahuje lepších hodnot, pokud se pacienti s léčbou sžijí během prvních 6 měsíců terapie a pečlivě ji dodržují.
Lékaři se často setkávají s poklesem adherence právě po prvním půlroce léčby, a proto je nutné adherenci monitorovat, vyhodnocovat a podporovat především v dlouhodobém horizontu. Ideální podmínkou pro takový postup je vztah lékaře s pacientem založený na komunikaci a důvěře. Průzkumy ukazují, že nemocní, kteří svůj vztah s lékařem hodnotí kladně, lépe respektují jeho doporučení týkající se léčby.
Jedním z nástrojů podpory adherence k léčbě je vhodná komunikace a edukace formou motivačních rozhovorů. Lékaři by při nich měli:
Adherence má 3 základní aspekty: přijetí, vytrvalost a dodržení léčebných doporučení (compliance). Pro pacienta, který se poprvé setkává s chronickým onemocněním, může být dlouhodobá léčba zcela novou součástí života. Lékař by mu proto měl tyto jednotlivé aspekty vysvětlit. Ideální je, pokud se nemocný ztotožní s konkrétními přínosy dodržování léčebného režimu – čím vyšší je adherence k léčbě RS, tím méně pacienti vyhledávají lékaře, jejich stav méně často vyžaduje hospitalizaci a samozřejmě o to méně absentují v zaměstnání. Adherence tak podporuje nejen úspěšnost léčby, ale také kvalitu života.
Nejčastější důvody nedodržování terapie uváděné pacienty zahrnují zapomnětlivost či momentální neochotu užít lék. Dalšími faktory, které podle nemocných s RS hrají roli při porušování léčebného režimu, jsou:
Tato zjištění tedy potvrzují doporučení, aby lékaři před zahájením DMT zohlednili návyky a každodenní režim pacienta a dostatečně se věnovali vysvětlení principu léčby. Vnímání přínosů a rizik dodržování, respektive nedodržování léčebného režimu hraje u onemocnění ovlivňujících fyzickou i kognitivní stránku nezanedbatelnou roli.
Dodržování adherence k léčbě má pozitivní vliv na úspěšnost léčby i stav pacienta. Lékaři by tedy měli vždy udělat maximum pro to, aby postoj nemocných k léčbě měl již od počátku terapie dobrou výchozí pozici. Měli by tedy zohlednit co nejvíce individuálních faktorů týkajících se pacienta při výběru vhodné léčby, zapojit interdisciplinární poznatky i holistický přístup. Díky pravidelnému kontaktu mají lékaři jedinečnou příležitost s nemocnými na poli adherence průběžně pracovat, naslouchat jejich aktuálním potřebám i obavám a budovat tak dlouhodobý a kvalitní vztah. Právě ten hraje v adherenci k léčbě nezastupitelnou roli.
(pak)
Zdroj: Remington G., Rodriguez Y., Logan D. et al. Facilitating medication adherence in patients with multiple sclerosis. Int J MS Care 2013; 15 (1): 36−45.
