Prevalence nežádoucích lokálních reakcí při podávání různých roztroušenou sklerózu modifikujících přípravků

Inteferon beta (IFNb) a glatirameracetát (GA) patří mezi léky první volby u roztroušené sklerózy (RS) a jejich účinnost je obecně považována za  srovnatelnou. IFNb-1b, IFNb-1a GA jsou aplikovány buď intramuskulárně (IM), či subkutánně (SC), frekvence injekcí se pohybuje od každodenního  až po týdenní podávání a závisí na typu přípravku.

Aplikace  injekcí může být spojena se závažnými vedlejšími účinky, mezi které  patří nekróza a lipoatrofie. Tyto účinky se mohou u pacientů objevit po  letech aplikace. Frekvence a lokální reakce injekční léčby bývají pro  pacienty zatěžující, což bývá hlavním důvodem pro nedodržování této  terapie po dlouhé době. O’Rourke a Hutchinson ve své práci uvedli, že  pacienti ukončili  IFNb léčbu průměrně po 13 měsících z důvodu zmíněných nežádoucí efektů. Nedodržování či dokonce přerušení terapie může mít za následek selhání léčebného postupu se zhoršenou dlouhodobou prognózou  pacienta.

Cílem studie The Swiss MS Skin Project bylo zjistit  poměr pacientů léčených různými přípravky IFNb nebo GA, kteří měli  lokální reakce (ISR) a kteří změnili či přerušili z tohoto důvodu léčbu. Jednalo se o observační multicentrickou neintervenční studii, která  proběhla na 31 místech ve Švýcarsku. Do sledování byli zařazení pacienti s RS či klinicky izolovaným syndromem, kteří užívali stejnou terapii po dobu nejméně 2 let. Vyšetření kůže proběhlo při první návštěvě v rámci  studie, další bylo provedeno o 1 rok později.

Celkem bylo zařazeno 412 pacientů, kteří užívali chorobu modifikující léčbu po dobu nejméně 2 let: IM IFNb-1a (n = 82), SC IFNb-1b (n = 123), SC IFNb-1a (n = 184) a SC GA (n = 23). Při prvním vyšetření byl počet nežádoucích účinků menší u pacientů léčených IM IFNb-1a (13,4 %) než u subjektů s SC IFNb-1b (57,7 %; p < 0,0001), SC IFNb-1a (67,9 %; p < 0,0001) nebo s SC GA (30,4 %; p = nesignifikantní, NS). Žádný z pacientů, kterým byl aplikován IM  IFNb-1a, nevynechal dávku v minulých 4 týdnech z důvodů lokální reakce  ve srovnání s 5,7 % pacientů s terapií SC IFNb-1b (p = 0,044), 7,1 % pacientů s SC IFNb-1a (p = 0,011) či 4,3 % pacientů s SC GA (p = NS). Hlavním důvodem přerušení nebo ukončení léčby ostatními  preparáty byly nekrózy kůže různého rozsahu, lipoatrofie nebo  nedostatečný účinek. Podobné výsledky byly zjištěny při vyšetření po  jednom roce.

Ze závěrů studie vyplynulo, že pacienti s RS léčení  IM IFNb-1a měli méně nežádoucích lokálních účinků než pacienti s jinými  typy léčby. Tento poznatek může být užitečný při volbě iniciální terapie nebo při hledání alternativních způsobů terapie pro pacienty  se závažnými lokálními nežádoucími účinky.

(moa)

Zdroj: Beer et al. The prevalence of injection-site reactions with  disease-modifying therapies and their effect on adherence in patients  with multiple sclerosis: an observational study. BMC Neurology 2011, 11 : 144; doi: 10.1186/1471-2377-11-144