Do studie bylo zařazeno celkem 1165 pacientů ve věku 18–55 let s diagnostikovanou relabující RS, kteří měli skóre EDSS (Expanded Disability Status Scale) ≤ 5,5. Součástí studie byla také podskupina čínských pacientů.
Účastníci byli randomizováni do 3 skupin v poměru 1 : 1 : 1 k podávání teriflunomidu 7 mg a 14 mg nebo placeba. V čínské podskupině bylo 148 pacientů, z nichž 54 užívalo placebo, 51 teriflunomid v nižší dávce a 43 teriflunomid v dávce vyšší.
Primárním cílem bylo posoudit účinnost obou dávek ve srovnání s placebem z hlediska snížení počtu relapsů během 1 roku. Účinnost byla vyjádřena roční mírou relapsů (ARR − annualized relapse rate). Sekundárním cílem bylo posouzení účinnosti obou dávek vzhledem k placebu na základě potvrzeného zhoršení invalidity během 12 týdnů (CDW − 12-week confirmed disability worsening). Dále byla sledována také bezpečnost a snášenlivost léčiva.
Ve skupině s placebem dosáhla hodnota ARR 0,63 (95% interval spolehlivosti [CI] 0,44–0,92), ve skupině se 7 mg teriflunomidu 0,48 (95% CI 0,33–0,70) a ve skupině se 14 mg teriflunomidu 0,18 (95% CI 0,09–0,36). S tím korespondovalo signifikantní snížení rizika relapsu ve skupině s vyšší dávkou teriflunomidu v porovnání s placebem (–71,2 %; p = 0,0012). Teriflunomid v této dávce snížil také CDW o 68,1 % ve srovnání s placebem (poměr rizik [HR] 0,319; p = 0,1184).
Za pozornost stojí, že teriflunomid prokázal v čínské subpopulaci numericky vyšší účinnost než v celkové populaci. Ve skupině se 14 mg teriflunomidu ARR klesla o 71,2 % u čínských pacientů, zatímco u celkové populace to bylo o 36,3 %. Také CDW byla snížena výrazněji u čínské subpopulace než v celkové populaci. K vyššímu účinku mohly přispět genetické polymorfismy v genech pro efluxní transportéry u asijských pacientů, které vedou k mírně zvýšené koncentraci teriflunomidu v krevní plazmě, a tedy ke zvýšené expozici léčivu. Čínská podskupina také měla kratší dobu od stanovení diagnózy RS ve srovnání s celkovou populací, což může naznačovat výhody včasné léčby.
Ve skupinách nebyly významné rozdíly v podílu pacientů s nežádoucími příhodami (AEs) během léčby. Výskyt závažných AEs spojených s léčbou byl obdobný ve skupinách s placebem a 14 mg teriflunomidu (11,1 %, resp. 11,6 %), a výrazně nižší ve skupině se 7 mg teriflunomidu (3,9 %). Nežádoucí příhody, jež vedly k přerušení léčby, se vyskytly častěji u pacientů léčených teriflunomidem než v placebové skupině.
K nejčastějším AEs spojeným s léčbou patřily neutropenie, zvýšená hladina alaninaminotransferázy a vypadávání vlasů. Ve skupině s placebem byla hlášena nazofaryngitida, infekce močových cest, zácpa a svědění.
Teriflunomid prokázal v dobrou účinnost, bezpečnost a snášenlivost v celkové populaci pacientů ve studii TOWER. V podskupině čínských pacientů byla jeho účinnost numericky vyšší než v celkové populaci. Nejlepšího poměru přínosů a rizik bylo dosaženo s teriflunomidem v dávce 14 mg, a to jak v čínské podskupině, tak v celkové populaci.
(lkt)
Zdroj: Qiu W., Huang D.-H., Hou S.-F. et al. Efficacy and safety of teriflunomide in Chinese patients with relapsing forms of multiple sclerosis: a subgroup analysis of the phase 3 TOWER study. Chin Med J (Engl) 2018; 131 (23): 2776–2784, doi: 10.4103/0366-6999.246067.
