Perzistence neutralizujících protilátek v závislosti  na titru a preparátu interferonu-beta

Interferon-beta (IFNβ) je považován za prověřený lék používaný iniciálně v léčbě relabujicí formy roztroušené sklerózy (RS). Jeho podávání je spojeno s tvorbou neutralizujících protilátek (Nab), které jsou prokázány u 44% léčených RS pacientů. Přítomnost Nab snižuje biologickou dostupnost IFNβ a tím negativně ovlivňuje účinnost léčby RS, což má za následek zvýšení aktivity nemoci na MRI mozku a zvýšenou incidenci relapsů. Zmíněné negativní účinky jsou závislé na perzistenci Nab. Některé publikace prokázaly rozdílné přetrvávání Nab v závislosti na typu použitého interferonu β a jeho titru. U pacientů léčených IFNβ-1b  byla popsána vyšší frekvence negativizace Nab ve srovnání s pacienty léčených IFNβ-1a. Ve skupině pacientů léčených  IFNb-1b byl návrat k negativním Nab hladinám prokázán u 50-79% případů po 102 měsících léčby. Při použití preparátu IFNβ-1a byla incidence negativizace Nab pouze v 20-38% případů po 96 měsících léčby.

Studie rakouských autorů z Innsbruck Medical University se zabývala srovnáním Nab titrů při léčbě různými preparáty IFN beta a dále zjišťovala hodnoty cut-off (hraniční hodnoty) Nab titrů pro predikci perzistence Nab. Do longitudální studie byli zařazeni pacienti s RS, kteří měli vyšetřený nejméně jeden vstupní Nab test v období 12-30 měsíců terapie a současně další Nab test po více než 48 měsících léčby.

Celkem bylo vyšetřeno 2019 vzorků získaných od 1064 pacientů s RS, u 227 (21, 3%) těchto pacientů byla zjištěna pozitivita NAb během léčby  IFN beta. Pacienti s IFN beta-1a i.m. měli pozitivitu ve 3, 3%, incidence protilátek u skupiny s IFNβ-1a s.c. byla 27,8% a u skupiny s IFNbeta-lb 32,1%. U skupiny s i.m. aplikovaným IFNβ-1a byla tedy  incidence NAb statisticky významně nižší. U 13% ( 41 z 315) pacientů s IFNβ-1b byla bazální hladina NAb vyšší než 460 NU, u pacientů s IFNβ-1a i.m. se vyšší hladiny než 258 NU objevily u 1,8% pacientů (6 z 331) a u 15% pacientů s IFNβ-1a s.c (62 z 413). Četnost perzistujících NAb byla signifikantně vyšší ve skupinách s IFNβ-1a s.c. a IFNβ-1b  než ve skupině s IFNβ-1a i.m. (p < 0.001). Žádný signifikantní rozdíl v četnosti přetrvávání NAb nebyl zaznamenán mezi skupinami pacientů léčených IFNβ-1a s.c. a IFNβ-1b.

Ve skupině 203 pacientů, u kterých byl proveden i druhý Nab test, byla zjištěna pozitivita vstupního testu ve 23,2%.  V kontrolním období (cca po 75,4 měsích léčby) došlo ve skupině léčené IFNβ-1a ke snížení četnosti výskytu Nab o 40,7%, ve skupině léčené IFNβ-1b byl tento pokles o 60%. Mediány titrů Nab se signifikantně snížily v obou skupinách.Pro predikci perzistence Nab v kontrolním období u pacientů léčených IFNβ-1a  bylo zjištěno, že vstupní hladina Nab titrů vyšší než 258 neutralizačních jednotek (NU) měla senzitivitu 81,3% a specificitu 90,9%. Ve skupině pacientů léčených IFNβ-1b měly hladiny Nab titrů vyšší než 460 NU 100% senzitivitu a 91,7% specificitu.  Při použití těchto cut-off titrů by měla být u 10,2% všech léčených pacientů zjištěna perzistence Nab.

Stanovení specifických cut-off titrů pro jednotlivé  IFNβ preparáty by mělo přispět k optimalizaci léčebné strategie u jednotlivých pacientů s roztroušenou sklerózou.

(moa)

Zdroj: Hegen H. et al. Persistency of neutralizing antibodies depends on titer and interferon-beta preparation. Multiple Sclerosis Journal. Publikováno on-line: 19 Oct 2011; , doi: 10.1177/1352458511426738