Jednalo se o pacienty ve věkovém rozmezí 18−55 let s klinicky izolovaným syndromem (CIS − definován jako neurologická příhoda související s demyelinizačním onemocněním). Do sledování byli zařazeni nemocní s CIS, který začal nejdříve 90 dní před randomizací do studie, u nichž byly na MRI nalezeny ≥ 2 T2 léze o průměru > 3 mm. Do výzkumu, který probíhal od února 2008 do dubna 2012, bylo zařazeno celkem 618 pacientů ze 112 center ve 20 zemích.
TOPIC byla randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie fáze III. Pacienti byli randomizovaní do 3 skupin v poměru 1 : 1 : 1 a po dobu maximálně 108 týdnů dostávali následující léčbu: teriflunomid 14 mg nebo 7 mg nebo placebo.
Primární cíl studie představovala doba do relapsu (definováno jako nové abnormity v neurologickém nálezu > 30 dní od klinické příhody trvající déle než 24 hodin a nesouvisející s infekcí či horečkou), což značilo přechod ke klinicky potvrzené diagnóze RS. Sekundárními cíli byly doba do objevení se relapsu nebo nové gadoliniem se barvící léze či T2 léze na MRI. Studie byla hodnocená jako analýza intention-to-treat populace a bezpečnostní analýza zahrnovala všechny pacienty, kteří dostali jakoukoli léčbu.
Z celkového počtu 618 nemocných jich 216 dostávalo 14 mg teriflunomidu denně, 205 dostávalo 7 mg teriflunomidu a 197 bylo v placebové skupině. Protože 2 pacienti z každé aktivně léčené skupiny nakonec lék nedostali, intention-to-treat populace zahrnovala 214 nemocných s dávkou 14 mg, 203 s dávkou 7 mg a 197 z placebové skupiny. Ve srovnání s placebem snížil teriflunomid riziko relapsu v dávce 14 mg (HR 0,574; 95% CI; p = 0,0003) a v dávce 7 mg (HR 0,686; p = 0,0020).
Celkem 6 pacientů původně zařazených do placebové skupiny nakonec dostalo aktivní léčbu (4 z nich dávku 7 mg a 2 dávku 14 mg). Proto analýza bezpečnosti zahrnovala 216 pacientů s dávkou 14 mg, 207 s dávkou 7 mg a 191 z placebové skupiny. Nežádoucí příhody, které se objevily minimálně u 10 % pacientů léčených aktivně a jejichž incidence byla minimálně o 2 % vyšší než v placebové skupině, zahrnovaly zvýšení ALT (nejčastěji), zeslábnutí vlasů, průjem, parestezie a infekce horních cest dýchacích.
TOPIC je první klinická studie prokazující účinnost léčby pomocí perorálních chorobu modifikujících léků u pacientů v časné fázi roztroušené sklerózy. Její výsledky rozšiřují stadia roztroušené sklerózy, během nichž má teriflunomid pozitivní vliv.
(imt)
Zdroj: Miller A. E., Wilinsky J. S., Kappos L. et al. Oral teriflunomide for patients with a first clincal episode suggestive of multiple screlosis (TOPIC): a randomised double-blnd, placebo-controlled, phase 3 trial. Lancet Neurol 2014; 13 (10): 977−986, doi: 10.1016/S1474-4422(14)70191-7.
