Ovlivňuje familiární výskyt roztroušené sklerózy vznik a průběh onemocnění?

Roztroušená skleróza (RS) je charakterizována chronickým zánětlivým  procesem centrálního nervového systému. Klinicky se ve většině případů  projevuje relapsy a progresivním neurologickým postižením pacientů. Ve  střední Evropě je incidence RS odhadována na 1 : 1 000 a na její  patogenezi se podílejí jak genetické vlivy, tak vlivy zevního prostředí.

Pravděpodobnost postižení jiného člena rodiny touto chorobou se  odhaduje na 5–26 %. V oblastech s vysokou incidencí RS dosahuje shodný  výskyt tohoto onemocnění u monozygotních dvojčat až 30 %, a to převážně u žen. U dalších 13 % monozygotních dvojčat a 9 % dizygotních dvojčat byl pomocí magnetické rezonance prokázán klinicky asymptomatický proces  demyelinizace mozku. Obecně platí, že čím bližší je příbuzenský vztah  mezi rodinnými příslušníky, tím větší je pravděpodobnost výskytu  choroby. Klinický průběh choroby je však minimálně předvídatelný a závisí především na nálezech pořízených magnetickou rezonancí, rychlosti rozvoje postižení a četnosti relapsů, zejména v prvním roce choroby.

Autoři studie se zaměřili na sledování vlivu genetických a familiárních faktorů na klinický průběh RS. Cílem práce bylo definovat  rozdíly v nástupu a v progresi RS s familiárním a sporadickým výskytem u sourozeneckých párů.

V prospektivní studii byla použita data z 6letého sledování německých rodin s diagnózou RS. Ze 180 dospělých pacientů s RS, kteří měli  minimálně jednoho příbuzného prvního nebo druhého stupně s RS, bylo  vybráno 98 sourozenců. Ke každému postiženému sourozenci byl přiřazen  pacient ze skupiny s nefamiliárním výskytem RS, který odpovídal  pohlavím, věkem, klinickým průběhem, délkou choroby a imunomodulační  léčbou.

Celkem 68 párů osob ze sledované skupiny a jejich protějšků  z kontrolní skupiny dokončilo 6leté sledování. Mezi sledovanými  parametry byla Kurtzkeho škála (Expanded Disability Status Scale, EDSS), věk, mono -⁠ či multifokální postižení, stupeň progrese choroby a konverze původně relaps-remitující formy k sekundárně progresivní formě. Z výsledků vyplynulo, že nástup onemocnění u pacientů s familiárním  výskytem RS byl o něco málo časnější (29,01 vs. 29,44 roky, p –⁠ 0,0492), zatímco multifokální začátek RS byl pozorován výrazně častěji (p –⁠ 0,005). U osob ve sledované skupině byla nalezena silná korelace  s progresí choroby (p –⁠ 0,0062) a rovněž větší tendence ke změně  v progredující formu onemocnění než u pacientů s nefamiliárním výskytem  RS (p –⁠ 0,018).

Autoři konstatovali, že průběh familiární RS se liší od sporadické  formy dobou vzniku RS, incidencí multifokálních lézí jako prvního  klinického projevu choroby a jejímu zvratu do progredující formy RS. Předpokládají, že progrese onemocnění u jednoho z postižených sourozenců s RS může předpovídat vývoj onemocnění dalšího sourozence.

(moa)

Zdroj: Wellek A. et al. Sibling disability risk at onset and during  disease progression in familial multiple sclerosis. Multiple Sclerosis  Journal, 2011. Publikováno on-line před tiskem dne 11. května 2011; doi: 10.1177/1352458511405088