Neutralizující protilátky proti interferonu beta a další imunomodulační terapie roztroušené sklerózy

V současné době existuje na trhu více než 150 biologických léků, vyrobených pomocí rekombinačních technik. Tyto přípravky jsou vyrobeny  na bázi proteinů, schopné indukovat tvorbu neutralizujících protilátek (NAb). V terapii roztroušené sklerózy mezi podobné přípravky patří  interferon beta (IFNβ-1b: Betaferon, Betaseron; a IFN β-1a: Avonex, Rebif). Účinek léčby IFNβ spočívá ve snížení počtu relapsů u pacientů s relaps-remitentní formou RS.

Existence NAb je známa od roku 1966, prevalence NAb proti jednotlivým typům IFNβ se široce liší a závisí na variacích aminokyselinových  sekvencí v jednotlivých přípravcích, jejich glykosylaci, formě, způsobu a četnosti podávání. Podstatnou roli v tvorbě NAb hraje i dávka, doba  podávání a imunologický HLA statut pacienta. IFNβ-1a podávaný  intramuskulárně indukuje podstatně menší tvorbu NAb než ostatní IFNβ  přípravky. Existují četné diskuse ohledně standardizace cut-off hladiny  NAb, v současné době je užívána pro cut-off hodnota 20 neutralizačních  jednotek (20 NU).

Na rozdíl od jiných způsobů imunizace dochází ke vzniku NAb po delší  době léčby (až 2 roky). U pacientů s nízkým titrem NAb může i při  terapii IFNβ dojít k vymizení protilátek, u pacientů s vysokými titry  NAb naopak protilátky často přetrvávají i po vysazení léčby IFNβ. Negativní účinek NAb na léčbu byl dokázán v mnoha klinických studiích. Podle dostupných údajů je u NAb negativních pacientů hodnota relapsů za  rok 0,5, zatímco u NAb pozitivních pacientů je tato hodnota 0,6-1,5, tedy podobná jako při aplikaci placeba.

Dalším imunomodulačním přípravkem je glatiramer acetát (Copaxon), užívaný v terapii relaps-remitentní RS. Jedná se o syntetický  tetrapeptid, který není připravován klasickými biotechnologickými  metodami, ale jehož imunogenní vlastnosti iniciují rovněž tvorbu  protilátek. Klinický význam těchto protilátek je však neznámý.

Natalizumab (NA), humánní rekombinantní purifikovaná monoklonální  protilátka proti podjednotce a4-integrinu, je používán v léčbě  relaps-remitentní RS od roku 2005. Natalizumab nenese žádné lidské  epitopy a je také schopen vyvolat tvorbu protilátek, ty se ale vyskytují méně často (6 %). Klinický účinek vyššího titru protilátek spočívá  rovněž ve zvýšení počtu relapsů a zhoršení EDSS (Expanded Disability  Status Scale) skóre.

Vzhledem ke klinickému, radiologickému a biologickému účinku  zmíněných protilátek proti imunomodulační terapii u RS by mělo být  stanovení jejich titrů součástí rutinního vyšetřování pacientů a být  tímto nápomocné v racionálním managementu léčby RS.

(moa)

Zdroj: Neutralizing Antibodies to Interferon-b and other  Immunological Treatments for Multiple Sclerosis Prevalence and Impact on Outcomes. CNS Drugs 2009;23(5):379-396. 1172-7047/09/0005-0379/.95/0