Jak postupovat při selhání léčby první linie u pacientů s relaps-remitentní roztroušenou sklerózou?

10. 10. 2011

Při selhání léčby první linie u pacientů s relaps-remitentní roztroušenou sklerózou (RRMS), tj. při selhání terapie interferonem beta (IFNβ) nebo glatirameracetátem (GA), se jako další terapeutická možnost nabízí časná eskalace terapie natalizumabem anebo převedení pacienta na jiný druh imunomodulátoru.

Inzerce

Při selhání léčby první linie u pacientů s relaps-remitentní roztroušenou sklerózou (RRMS), tj. při selhání terapie interferonem beta (IFNβ) nebo glatirameracetátem (GA), se jako další terapeutická možnost nabízí časná eskalace terapie natalizumabem anebo převedení pacienta na jiný druh imunomodulátoru. Nedávno byla v on-line vydání časopisu Multiple Sclerosis publikovaná práce, která přináší odpověď na otázku, který z těchto přístupů je při potlačení aktivity nemoci efektivnější.

Jednalo se o postmarketingovou, prospektivní, observační studii dvou italských center pro léčbu roztroušené sklerózy (RS). Studie se účastnilo celkem 285 pacientů s RRMS, u kterých došlo k selhání léčby první linie, tj. terapie interferonem beta (IFNβ) nebo glatirameracetátem (GA). Pacienti byli na základě strategie přijaté po selhání terapie (definováno jako výskyt ≥ 2 relapsů nebo 1 relapsu s reziduálním postižením) rozděleni do dvou skupin. Skupina SWI byla tvořena pacienty, kteří byli převedeni na jiný IFNβ preparát anebo byli převedeni z IFNβ na GA a naopak. Skupinu ESC pak tvořili pacienti, u kterých bylo přistoupeno k eskalaci terapie natalizumabem. S odstupem 12 a 24 měsíců pak byl hodnocen podíl pacientů, u kterých nebyly zaznamenány projevy aktivity nemoci (relapsy, progrese postižení, nové aktivní léze na MRI nebo jejich kombinace). Vzhledem k tomu, že pacienti nebyli do skupin randomizováni, byly k vyloučení potenciálních náhodných nálezů použity Coxovy regresní modely, zohledňující tzv. skóre náchylnosti (propensity skóre, PS).

Po 12 měsících nebyly zaznamenány žádné rozdíly mezi oběma léčenými skupinami v podílu pacientů bez relapsu, progrese postižení, MRI aktivity a celkové aktivity. Po 24 měsících však autoři zaznamenali lepší výsledky ve skupině ESC než SWI, kdy pacienti z ESC skupiny vykazovali lepší výsledky, co se týče relapsů (p < 0,0001), progrese postižení (p = 0,0045), MRI aktivity (p = 0,0003) i celkové aktivity nemoci (p < 0,0001). Modely zohledňující PS tyto závěry potvrdily s poměrem rizik v rozmezí 0,38 až 0,56 ve prospěch skupiny ESC.

Autoři proto závěrem doporučují u pacientů s RRMS, u kterých došlo k selhání léčby první linie, eskalaci terapie natalizumabem. Tento přístup se totiž jeví jako efektivnější než převádění pacientů na některý z jiných imunomodulátorů.

(mik)

Zdroj: Prosperini L. et al. Escalation to natalizumab or switching among immunomodulators in relapsing multiple sclerosis. Mult Scler. Publikováno on-line 9. srpna 2011.



Štítky
Dětská neurologie Neurologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se