Jak postupovat při selhání léčby první linie u pacientů s relaps-remitentní roztroušenou sklerózou?

Při selhání léčby první linie u pacientů s relaps-remitentní  roztroušenou sklerózou (RRMS), tj. při selhání terapie interferonem beta (IFNβ) nebo glatirameracetátem (GA), se jako další terapeutická možnost nabízí časná eskalace terapie natalizumabem anebo převedení pacienta na jiný druh imunomodulátoru. Nedávno byla v on-line vydání časopisu Multiple Sclerosis publikovaná práce, která přináší odpověď na otázku, který z těchto přístupů je při potlačení aktivity nemoci efektivnější.

Jednalo se o postmarketingovou, prospektivní, observační studii dvou  italských center pro léčbu roztroušené sklerózy (RS). Studie se  účastnilo celkem 285 pacientů s RRMS, u kterých došlo k selhání léčby  první linie, tj. terapie interferonem beta (IFNβ) nebo  glatirameracetátem (GA). Pacienti byli na základě strategie přijaté po  selhání terapie (definováno jako výskyt ≥ 2 relapsů nebo 1 relapsu s reziduálním postižením) rozděleni do dvou skupin. Skupina SWI byla  tvořena pacienty, kteří byli převedeni na jiný IFNβ preparát anebo byli  převedeni z IFNβ na GA a naopak. Skupinu ESC pak tvořili pacienti, u kterých bylo přistoupeno k eskalaci terapie natalizumabem. S odstupem 12 a 24 měsíců pak byl hodnocen podíl pacientů, u kterých nebyly  zaznamenány projevy aktivity nemoci (relapsy, progrese postižení, nové  aktivní léze na MRI nebo jejich kombinace). Vzhledem k tomu, že pacienti nebyli do skupin randomizováni, byly k vyloučení potenciálních  náhodných nálezů použity Coxovy regresní modely, zohledňující tzv. skóre náchylnosti (propensity skóre, PS).

Po 12 měsících nebyly zaznamenány žádné rozdíly mezi oběma léčenými  skupinami v podílu pacientů bez relapsu, progrese postižení, MRI  aktivity a celkové aktivity. Po 24 měsících však autoři zaznamenali  lepší výsledky ve skupině ESC než SWI, kdy pacienti z ESC skupiny  vykazovali lepší výsledky, co se týče relapsů (p < 0,0001), progrese  postižení (p = 0,0045), MRI aktivity (p = 0,0003) i celkové aktivity  nemoci (p < 0,0001). Modely zohledňující PS tyto závěry potvrdily s poměrem rizik v rozmezí 0,38 až 0,56 ve prospěch skupiny ESC.

Autoři proto závěrem doporučují u pacientů s RRMS, u kterých došlo k selhání léčby první linie, eskalaci terapie natalizumabem. Tento přístup se totiž jeví jako efektivnější než převádění pacientů na některý z jiných imunomodulátorů.

(mik)

Zdroj: Prosperini L. et al. Escalation to natalizumab or switching  among immunomodulators in relapsing multiple sclerosis. Mult Scler. Publikováno on-line 9. srpna 2011.