Únava je jedním z nejvíce obtěžujících symptomů roztroušené sklerózy a výrazně snižuje kvalitu života pacientů s tímto onemocněním. Odborné poznatky se shodují, že ke snížení únavy dochází po zařazení fyzické aktivity mezi pravidelné činnosti pacientů. Konkrétní dopady fyzické aktivity na únavu u vybrané skupiny pacientů – u těch, kteří jsou léčeni fingolimodem – zkoumala německá prospektivní multicentrická randomizovaná studie.
Nemocní s relabující-remitující formou roztroušené sklerózy (RRRS), kteří jsou léčeni fingolimodem, byli rozděleni do dvou skupin. Jedna z nich se účastnila domácího cvičebního programu vedeného přes internet a tvořilo ji 94 pacientů, druhá skupina s 84 probandy se fyzické aktivitě nevěnovala. Cvičení bylo zaměřené na vytrvalost (1× týdně) a sílu (2× týdně) a jeho intenzita byla hodnocena jako střední. Hlavním cílem bylo posouzení vlivu fyzické aktivity na únavu pomocí skóre mFIS (Modified Fatigue Impact Scale), multidimenzionální stupnice určené k hodnocení stupně únavy. Porovnávaly se hodnoty skóre na začátku studie a po 6 měsících sledování.
Studie se účastnili pacienti ve věku 18–65 let s počátečním skóre maximálně 3,5 na stupnici postižení EDSS (Expanded Disability Status Scale) a se skóre mFIS ≥ 14. Nemocní s rizikovým kardiovaskulárním profilem a respiračními chorobami či potížemi pohybového aparátu nebyli do studie zařazeni.
Mezi oběma sledovanými skupinami pacientů nebyly po 6 měsících pozorovány statisticky významné rozdíly v hodnotách mFIS. U pacientů absolvujících cvičební program se výchozí skóre mFIS 30,6 zlepšilo o 3,5 bodu, v necvičící skupině byla výchozí hodnota 34,4 a snížila se o 2,1 bodu. Podrobnější rozbor všech poznatků ovšem prokázal, že u pacientů s počáteční nízkou aerobní kapacitou a výraznější únavností přineslo cvičení větší efekt a skóre mFIS se na konci sledovaného období zlepšilo průměrně o 10,6 bodu. V průběhu sledování neprodělal žádný z cvičících pacientů relaps.
Skutečnost, že tréninkový program nepřinesl výraznější efekt, připisují autoři studie celkově uspokojivému stavu zúčastněných pacientů (při zahájení studie dosahovalo jejich skóre EDSS průměrné hodnoty 2,2) a mírné intenzitě cvičení. Ta mohla být pro sledované pacienty příliš nízká na to, aby se ve výsledcích promítl přínos fyzické aktivity výrazněji.
Přínos fyzické aktivity a její vliv na snížení únavy může u pacientů s roztroušenou sklerózou souviset s jejich výchozí fyzickou kondicí. Pro optimalizaci přínosů cvičení je potřeba individuální nastavení režimu i intenzity fyzické aktivity. Německá studie potvrzuje dřívější poznatky, že cvičení u pacientů s roztroušenou sklerózou nepředstavuje zdravotní riziko a že se mu mohou věnovat i pacienti užívající fingolimod. Pro nemocné se závažnějším postižením ovšem nemusí být výše uvedená forma cvičebního programu bez přímé supervize fyzioterapeuta vhodnou volbou.
Další studie, které se zaměří na podrobnější hodnocení různých typů a intenzity cvičení u pacientů s odlišným stupněm únavy, přispějí k lepšímu poznání souvislostí a umožní doporučovat vhodnou úroveň fyzické aktivity „šité na míru“ každému jednotlivci.
(pak)
Zdroj: Mäurer M., Schuh K., Seibert S. et al. A randomized study to evaluate the effect of exercise on fatigue in people with relapsing-remitting multiple sclerosis treated with fingolimod. Mult Scler J Exp Transl Clin 2018 Feb 14; 4 (1): 2055217318756688, doi: 10.1177/2055217318756688.
Navštivte také stránky www.ereska-aktivne.cz.
