Alemtuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka selektivně namířená proti povrchovému buněčnému antigenu CD52. Vyvolává depleci B buněk a T buněk, po níž dochází ke zvláštnímu typu repopulace spojenému s posunem k méně zánětlivému profilu cytokinů. Výsledná, znovu vytvořená rovnováha imunitního systému je důležitou složkou mechanismu účinku, jenž vede k potlačení aktivity nemoci. Celý mechanismus účinku však dosud není plně objasněn.
Alemtuzumab se podává standardně ve 2 cyklech (12 mg/den po dobu 5 dnů při zahájení a po dobu 3 dnů s odstupem 12 měsíců po prvním podání). Pacienti s přetrvávající aktivitou onemocnění mohou dle potřeby dostat další 3denní cykly. V Evropě je možné v případě aktivity nemoci definované klinickými či zobrazovacími parametry aplikovat ještě maximálně 2 další cykly s odstupem minimálně 1 roku.
Post hoc analýzy podskupin definovaných podle celkového počtu podaných cyklů alemtuzumabu (2, 3, 4 a > 4) byly provedeny u pacientů léčených alemtuzumabem ve studiích CARE-MS I a II, kteří byli posléze zařazeni do pokračovacích studií.
Do analýzy byla zahrnuta data celkem 655 pacientů, kteří byli sledování alespoň 12 měsíců po posledním cyklu alemtuzumabu a během 8 let nedostávali žádné jiné chorobu modifikující léčivo (DMD). Z těchto osob bylo 607 zařazeno do podskupin analýzy účinnosti, přičemž 362 (60 %) dostalo právě 2 cykly, 144 (24 %) právě 3 cykly, 62 (10 %) právě 4 cykly a 39 (6 %) ≥ 5 cyklů. Z nich 74 %, resp. 83 %, resp. 81 %, resp. 87 % v rámci jednotlivých skupin setrvalo ve studii po celých 8 let. Výchozí charakteristiky byly ve všech skupinách srovnatelné, avšak pacienti ve skupinách s ≥ 4 cykly měli v základních studiích vyšší počet výchozích gadoliniem se sytících lézí.
Ve skupinách léčených dalšími cykly snížil 3. a 4. cyklus roční míru výskytu relapsů (ARR; 12 měsíců před cyklem: 0,73, resp. 0,74; 12 měsíců po cyklu: 0,07, resp. 0,08). Po dobu 36 měsíců po 3. a 4. cyklu nedošlo u 89 %, resp. 92 % pacientů k 6měsíčnímu potvrzenému zhoršení invalidity, přičemž 20 %, resp. 26 % pacientů dosáhlo 6měsíčního potvrzeného zlepšení (hodnoceno pomocí skóre EDSS – Expanded Disability Status Scale). Nepřítomnost aktivity nemoci na magnetické rezonanci (MRI) se po 3. a 4. cyklu zvýšila (12 měsíců před cyklem: 43 %, resp. 53 %; 12 měsíců po cyklu: 73 %, resp. 74 %).
Bezpečnost léčby byla ve všech skupinách podobná. Závažné nežádoucí příhody se vyskytovaly ve srovnatelné míře bez ohledu na počet cyklů. Za dobu 8 let se ve skupině se 2 cykly a ve skupině s dalšími cykly vyskytovaly s podobnou incidencí infekce (84,3 vs. 89,1 %), tyreoidní nežádoucí příhody (48,6 vs. 45,4 %), idiopatická trombocytopenická purpura (1,9 vs. 1,0 %) a nefropatie (0,3 vs. 0,3 %).
Přibližně 60 % z hodnocených účastníků studií nedostalo za celých 8 let více než 2 cykly alemtuzumabu. Důležitým poznatkem je především, že u těchto pacientů, kteří měli na začátku aktivní nemoc, byl po celých 8 let zachován nízký roční výskyt relapsů a nízká aktivita na MRI, přestože nepodstoupili žádnou další terapii.
Další cykly alemtuzumabu u pacientů s relabující-remitující roztroušenou sklerózou ze studií CARE-MS, u nichž přetrvávala po 2. cyklu aktivita nemoci, signifikantně zlepšily výsledné ukazatele (klinickou a MRI aktivitu nemoci), aniž by se zhoršila bezpečnost léčby.
(dos)
Zdroj: Comi G., Alroughani R., Boster A. L. et al. Efficacy of alemtuzumab in relapsing-remitting MS patients who received additional courses after the initial two courses: pooled analysis of the CARE-MS, extension, and TOPAZ studies. Mult Scler 2019 Nov 25: 1352458519888610, doi: 10.1177/1352458519888610.
