Časná a trvající léčba pacientů s klinicky izolovaným syndromem snižuje progresi postižení

Časná a trvající léčba léčivy modifikujícími chorobu (DMT) u pacientů s klinickým izolovaným syndromem (CIS) může vést k oddálení progrese  postižení. Pro toto tvrzení svědčí publikované výsledky studie lékařů  z australského Melbourne.

Dle daného výzkumu je podávání DMT  pacientům s epizodou CIS spojeno s redukcí progrese hendikepu. Pokud je  léčba podávána v rozmezí 50–80 % sledovaného období, pak je redukce  postižení 45 %. Při terapii setrvalejší, tedy po dobu více než 80 % sledovaného období, je redukce dokonce vyšší o 68 % ve srovnání  s jedinci léčenými pouze po dobu méně než 50 % daného období. Dle  autorky dat publikovaných na 29. kongresu Evropské komise pro léčbu a výzkum roztroušené sklerózy (The European Committee for Treatment and  Research in Multiple Sclerosis –⁠ ECTRIMS 2013) v Kodani bylo  nejdůležitějším zjištěním studie to, že podávání DMT pacientům s CIS  významně oddaluje postižení.

V dané studii byly hodnoceny vztahy  mezi demografickými, klinickými a zobrazovacími prediktory času od  prvních známek CIS do jednoznačně potvrzené progrese postižení. Hodnocena byla data z observační prospektivní kohortové studie MSBase  Incident Study (MSBasis), do níž byli od roku 2004 zařazeni pacienti  z 59 center v 17 zemích. Zařazeni byli pacienti, u kterých byl  diagnostikován CIS do 12 měsíců od začátku obtíží. Pacienti museli být  vyšetřeni neurologem, který se podílel na studii. Na počátku byla  zaznamenána demografická data, stav EDSS, hodnoty škály Kurtzkého  funkčního systému (KFS), výsledky MRI. K dispozici byla MRI zobrazení u 89 % pacientů, medián času od objevení se obtíží do prvního MRI  zobrazení byl 30 dnů. Při následujících vyšetřeních byly zaznamenávány  hodnoty EDSS a KFS, informace o léčbě (zahájení, přerušení, změna  terapie). U většiny pacientů byly zaznamenány návštěvy častější než  jednou za rok.

Do studie bylo vzato 3 413 pacientů s CIS, z nichž 1 994 mělo kompletní záznamy. Z těchto pacientů dostávalo 1 370 (69 %) nejméně jeden z léků užívaných u roztroušené sklerózy (DMT). 309 pacientů mělo první zaznamenanou progresi hendikepu po 12 měsících  sledování. Mezi prediktory času do progrese potvrzené po 12 měsících (roční sledování) patřily hodnoty KFS ≥ 2 v pyramidovém systému. Ochrannými proměnnými progrese bylo podávání DMT (hazard ratio HR pro  interferon beta [IFB]-1a IM byl 0,54; pro IFB-1b 0,45; pro IFB-1a SC 0,41 a pro denně podávaný glatirameracetát 0,33; ve všech případech  platilo p < 0,001). Mezi tyto prediktory nepatřil ani MRI nález, ani  výsledky vyšetření mozkomíšního moku.

Analýza dosavadních výsledků ze studie MSBasis vedla k nalezení nezávislých faktorů, které mají vliv na progresi postižení u pacientů s CIS v prvních 12 měsících od  zahájení sledování. Mezi tyto patří podávání DMT, které ukázaly silný  ochranný efekt jak u beta-interferonu, tak u glatirameracetátu. I přesto, že sami autoři zdůrazňují, že s výsledky je nutno pracovat  s jistou opatrností, přináší tato studie jistý názor do debaty o tom, zda může imunomodulační léčba zpomalit nárůst hendikepu. Dle autorů tato studie na velké kohortě pacientů ukazuje jasně, že pokud je léčba  zahájena časně, má na rozsah hendikepu vliv.

(eza)

Zdroj: Jokubaitis V., et al. Predictors of 12-month confirmed disability  progression after onset of clinically isolated syndrome (CIS) suggestive of multiple sclerosis. Prezentováno 2. října 2013 na 29. kongresu  Evropské komise pro léčbu a výzkum roztroušené sklerózy (The European  Committee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis –⁠ ECTRIMS) v Kodani