Časná a trvající léčba léčivy modifikujícími chorobu (DMT) u pacientů s klinickým izolovaným syndromem (CIS) může vést k oddálení progrese postižení. Pro toto tvrzení svědčí publikované výsledky studie lékařů z australského Melbourne.

Dle daného výzkumu je podávání DMT pacientům s epizodou CIS spojeno s redukcí progrese hendikepu. Pokud je léčba podávána v rozmezí 50–80 % sledovaného období, pak je redukce postižení 45 %. Při terapii setrvalejší, tedy po dobu více než 80 % sledovaného období, je redukce dokonce vyšší o 68 % ve srovnání s jedinci léčenými pouze po dobu méně než 50 % daného období. Dle autorky dat publikovaných na 29. kongresu Evropské komise pro léčbu a výzkum roztroušené sklerózy (The European Committee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis –⁠ ECTRIMS 2013) v Kodani bylo nejdůležitějším zjištěním studie to, že podávání DMT pacientům s CIS významně oddaluje postižení.

V dané studii byly hodnoceny vztahy mezi demografickými, klinickými a zobrazovacími prediktory času od prvních známek CIS do jednoznačně potvrzené progrese postižení. Hodnocena byla data z observační prospektivní kohortové studie MSBase Incident Study (MSBasis), do níž byli od roku 2004 zařazeni pacienti z 59 center v 17 zemích. Zařazeni byli pacienti, u kterých byl diagnostikován CIS do 12 měsíců od začátku obtíží. Pacienti museli být vyšetřeni neurologem, který se podílel na studii. Na počátku byla zaznamenána demografická data, stav EDSS, hodnoty škály Kurtzkého funkčního systému (KFS), výsledky MRI. K dispozici byla MRI zobrazení u 89 % pacientů, medián času od objevení se obtíží do prvního MRI zobrazení byl 30 dnů. Při následujících vyšetřeních byly zaznamenávány hodnoty EDSS a KFS, informace o léčbě (zahájení, přerušení, změna terapie). U většiny pacientů byly zaznamenány návštěvy častější než jednou za rok.

Do studie bylo vzato 3 413 pacientů s CIS, z nichž 1 994 mělo kompletní záznamy. Z těchto pacientů dostávalo 1 370 (69 %) nejméně jeden z léků užívaných u roztroušené sklerózy (DMT). 309 pacientů mělo první zaznamenanou progresi hendikepu po 12 měsících sledování. Mezi prediktory času do progrese potvrzené po 12 měsících (roční sledování) patřily hodnoty KFS ≥ 2 v pyramidovém systému. Ochrannými proměnnými progrese bylo podávání DMT (hazard ratio HR pro interferon beta [IFB]-1a IM byl 0,54; pro IFB-1b 0,45; pro IFB-1a SC 0,41 a pro denně podávaný glatirameracetát 0,33; ve všech případech platilo p < 0,001). Mezi tyto prediktory nepatřil ani MRI nález, ani výsledky vyšetření mozkomíšního moku.

Analýza dosavadních výsledků ze studie MSBasis vedla k nalezení nezávislých faktorů, které mají vliv na progresi postižení u pacientů s CIS v prvních 12 měsících od zahájení sledování. Mezi tyto patří podávání DMT, které ukázaly silný ochranný efekt jak u beta-interferonu, tak u glatirameracetátu. I přesto, že sami autoři zdůrazňují, že s výsledky je nutno pracovat s jistou opatrností, přináší tato studie jistý názor do debaty o tom, zda může imunomodulační léčba zpomalit nárůst hendikepu. Dle autorů tato studie na velké kohortě pacientů ukazuje jasně, že pokud je léčba zahájena časně, má na rozsah hendikepu vliv.

(eza)

Zdroj: Jokubaitis V., et al. Predictors of 12-month confirmed disability progression after onset of clinically isolated syndrome (CIS) suggestive of multiple sclerosis. Prezentováno 2. října 2013 na 29. kongresu Evropské komise pro léčbu a výzkum roztroušené sklerózy (The European Committee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis –⁠ ECTRIMS) v Kodani