Roztroušená skleróza (RS) je chronické autoimunitně zprostředkované onemocnění centrálního nervového systému. Není sice vyléčitelné, ale je již poměrně dobře léčitelné. Zejména v posledních dvou dekádách totiž došlo k prudkému rozvoji terapeutických možností RS a i z tohoto důvodu je laťka léčebných cílů, které si před sebe klademe, stále výše. V současnosti široce uznávaným cílem je koncept NEDA-3 (No Evidence of Disease Activity 3). Je definován absencí relapsů, progrese na škále EDSS (Expanded Disability Status Scale) a nových lézí na magnetické rezonanci (MRI).
Jedním ze škály chorobu modifikujících léků (DMDs) využívaných v terapii relabující-remitující RS (RRRS) je teriflunomid, perorální lék podávaný 1× denně. Chorobu ovlivňuje prostřednictvím redukce proliferace aktivovaných T a B lymfocytů blokováním mitochondriálního dýchání skrze inhibici dihydroorotát dehydrogenázy. Účinnost teriflunomidu již byla prokázána v klinických studiích. Autoři citované práce se však zaměřili na účinnost a bezpečnost v reálné klinické praxi, která se od ideálních studijních podmínek v řadě kritérií liší. Jako parametr účinnosti zvolili již zmiňovaný koncept NEDA-3. Pro koho se teriflunomid hodí a kteří pacienti jsou naopak ve větším riziku selhání terapie?
Do této prospektivní observační kohortové studie z reálné klinické praxe bylo zařazeno celkem 217 pacientů s RRRS na terapii teriflunomidem. Pomocí multivariačního Coxova regresního modelu proporcionálních rizik byly následně identifikovány rizikové faktory selhání terapie.
Pro 82 % sledovaných pacientů byl teriflunomid prvním užívaným DMD. Po roce léčby dosáhlo statutu NEDA-3 79 % subjektů. Dále došlo k signifikantnímu poklesu roční míry relapsů (ARR; z 0,79 ± 0,80 na 0,16 ± 0,70; p < 0,001) a průměrná hodnota EDSS se oproti vstupním hodnotám signifikantně nezměnila (1,40 ± 1,67 vs. 1,56 ± 1,88; p > 0,05).
Rizikovými faktory nenaplnění statutu NEDA-3 se ukázaly být:
Výskyt nežádoucích příhod odpovídal výskytu v originálních studiích. Nejčastěji se jednalo o řídnutí vlasů, elevaci alaninaminotransferázy (ALT) a leukopenii. Poslední dvě zmiňované nežádoucí příhody byly také nejčastějšími důvody ukončení terapie teriflunomidem. Míra perzistence na terapii byla po 6 měsících 86,9 %, po 1 roce léčby 72,4 % a po 24 měsících 52,8 %.
Závěry této studie potvrzují bezpečnost a účinnost teriflunomidu v reálné klinické praxi. Ukazují, že největší benefit z tohoto DMD mají pravděpodobně dosud neléčené ženy s menším počtem relapsů v anamnéze a menší mírou neurologického postižení před zahájením léčby.
(dos)
Zdroj: Zhang Y., Yin H., Zhang D. et al. Real-world outcomes of teriflunomide in relapsing-remitting multiple sclerosis: a prospective cohort study. J Neurol 2022 Sep; 269 (9): 4808–4816, doi: 10.1007/s00415-022-11118-7.
