Mezinárodní studie pod vedením českého neurologa Tomáše Kalinčíka, recentně publikovaná v prestižním časopisu Lancet, se zabývala účinností terapie alemtuzumabem v porovnání s léčbou natalizumabem, fingolimodem a interferonem beta u relabující-remitentní formy roztroušené sklerózy (RS).
Alemtuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti molekule CD52 přítomné na imunitních buňkách, převážně lymfocytech. V terapii relabující-remitentní formy roztroušené sklerózy byla prokázána větší efektivita alemtuzumabu oproti interferonu beta. Účinnost terapie alemtuzumabem v porovnání s ostatními modalitami imunoterapie však do současné doby nebyla přesněji prozkoumaná. Přitom na alemtuzumab bývají z natalizumabu převáděni pacienti s vysokým rizikem rozvoje progresivní multifokální leukoencefalopatie, která je právě s druhým jmenovaným léčivem spojena. Studie publikovaná mezinárodním týmem vědců se proto soustředila na efektivitu terapie alemtuzumabem ve srovnání s natalizumabem, fingolimodem a interferonem beta.
V mezinárodní kohortové studii byla použita longitudinální klinická data pacientů z databáze MSBase a 6 dalších kohort. Data byla získána z celkem 71 center MSBase z 21 různých zemí a z 6 non-MSBase center ve Velké Británii a Německu za období od 1. listopadu 2015 do 30. června 2016. Kritéria pro přijetí do studie zahrnovala diagnózu relabující-remitentní formy RS, expozici jedné z výše zmíněných terapeutických modalit, věk < 65 let, skóre EDSS (Expanded Disability Status Scale) ≤ 6,5 a dobu od prvních příznaků RS < 10 let.
Primárním cílem studie bylo zhodnocení roční míry relapsů. Mezi sekundární cíle patřily stanovení kumulativního nebezpečí relapsů, akumulace disability nebo naopak zlepšení disability.
Pacienti podstupovali léčbu v období od 1. srpna 1994 do 30. června 2016. Kohorta byla složená ze 189 pacientů užívajících alemtuzumab, 2155 užívajících interferon beta, 828 užívajících fingolimod a 1160 podstupujících terapii natalizumabem.
Terapie alemtuzumabem byla spojena s nižší roční mírou relapsů v porovnání s interferonem beta (0,19 [95% CI 0,14–0,23] vs. 0,53 [95% CI 0,46–0,61]; p < 0,0001) a fingolimodem (0,15 [95% CI 0,10–0,20] vs. 0,34 [95% CI 0,26–0,41]; p < 0,0001) a se stejnou roční mírou relapsů jako při terapii natalizumabem (0,20 [95% CI 0,14–0,26] vs. 0,19 [95% CI 0,15–0,23]; p = 0,78).
Alemtuzumab byla asociován s podobnou pravděpodobností akumulace disability jako interferon beta (HR 0,66; 95% CI 0,36–1,22; p = 0,37), fingolimod (HR 1,27; 95% CI 0,60–2,70; p = 0,67) a natalizumab (HR 0,81; 95% CI 0,47–1,39; p = 0,60).
Dále byl alemtuzumab asociován s podobnou pravděpodobností zlepšení disability jako při terapii interferonem beta (HR 0,98; 95% CI 0,65–1,49; p = 0,93) a fingolimodem (HR 0,50; 95% CI 0,25–1,01; p = 0,18) a s nižší pravděpodobností zlepšení disability v porovnání s natalizumabem (HR 0,35; 95% CI 0,20–0,59; p = 0,0006).
Výsledky studie poukazují na skutečnost, že co se týče roční míry relapsů u relabující-remitentní formy RS, alemtuzumab a natalizumab mají zřejmě obdobnou účinnost. Terapie alemtuzumabem se zdá být superiorní vůči terapii fingolimodem a interferonem beta při zmírňování relapsové aktivity. Natalizumab se naopak zdá být efektivnější z hlediska úpravy disability.
Alemtuzumab i natalizumab jsou podle dosavadních zjištění vysoce účinnými modalitami imunoterapie RS. Rozhodnutí o výběru konkrétní látky – alemtuzumabu či natalizumabu – by se tak mělo řídit především jejich bezpečnostním profilem.
(holi)
Zdroj: Kalinčík T., Brown J. W. L., Robertson N. et al. Treatment effectiveness of alemtuzumab compared with natalizumab, fingolimod, and interferon beta in relapsing-remitting multiple sclerosis: a cohort study. Lancet Neurol 2017 Apr; 16 (4): 271–281, doi: 10.1016/S1474-4422(17)30007-8.
