Alemtuzumab v léčbě RS převyšuje ve všech sledovaných parametrech interferon beta –⁠ shrnutí Cochrane review

Inkluzivní kritéria a metodika

Autoři prohledali registry klinických studií roztroušené sklerózy a vzácných onemocnění CNS zahrnující klinické studie z Cochraneova registru (Central), databází Medline, Embase, CINAHL a LILACS, ClinicalTrials.gov a WHO International Clinical Trials Registry Platform.

Ve svém výběru neomezovali zdroj, datum publikace ani jazyk; zahrnuty byly všechny randomizované klinické studie (RCT) s dospělými pacienty se kteroukoliv formou RS (dle McDonaldových kritérií) srovnávající alemtuzumab (ALE) nebo jeho kombinaci v jakékoliv dávce po libovolnou dobu s placebem, jinou léčbou nebo ALE v jiném dávkování, režimu či délce užívání. Mezi primární cíle patřilo přežití bez relapsů, udržená progrese nemoci a počet účastníků s alespoň jednou nežádoucí příhodou (AE) včetně závažných.

Hlavní výsledky

Do hodnocení byly nakonec zahrnuty 3 RCT (1713 osob). Všechny srovnávaly intravenózní ALE se subkutánním interferonem β1a (IFN-β1a) u pacientů s relabující-remitující RS (RRRS). Ve dvou studiích šlo o terapeuticky naivní pacienty, třetí studie zahrnula pacienty s alespoň jedním relapsem během léčby IFN-β1a nebo glatirameracetátem. ALE byl podáván 12 nebo 24 měsíců s dobou sledování až 36 měsíců.

Režimy byly následující:

• 12 mg nebo 24 mg denně 5 po sobě jdoucích dní v měsíci 0 a 12;
• 24 mg denně 3 po sobě jdoucí dny v měsíci 12 a 24.

Pacienti ve druhém rameni studií dostávali po titraci dávky 3× týdně 44 μg IFN-β1a.

Po 24 měsících bylo ve 2 studiích 12 mg ALE spojeno s:

• delší dobou přežití bez relapsu (poměr rizik [HR] 0,50; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,41–0,60; n = 1248);
• delší dobou přežití s udrženou progresí nemoci (HR 0,62; 95% CI 0,44–0,87; n = 1191);
• mírně vyšším počtem osob s nejméně 1 AE (relativní riziko [RR] 1,04; 95% CI 1,01–1,06; n = 1248);
• menším počtem osob s novou nebo zvětšenou T2 hyperintenzní lézí na magnetické rezonanci (RR 0,74; 95% CI 0,59–0,91; n = 1238);
• menším počtem odstoupení (RR 0,31; 95% CI 0,23–0,41; n = 1248).

Po 36 měsících bylo v 1 studii 24 mg ALE spojeno s:

• delší dobou přežití bez relapsu (45 vs. 17 měsíců; HR 0,21; 95% CI 0,11–0,40; n = 221);
• delší dobou přežití s udrženou progresí nemoci (HR 0,33; 95% CI 0,16–0,69; n = 221);
• žádným statisticky významným rozdílem v míře AE.

Kvůli nedostatku dat nebylo možné provést analýzu podskupin (typ nemoci a původní poškození hybnosti).

Závěr

Ve všech hodnocených proměnných autoři shledali ALE v obou dávkách lepší nebo srovnatelný s IFN-β1a, nalezené důkazy byly nízké až střední (low to moderate) kvality. Další studie by měly zhodnotit vliv ALE na jiné formy RS, srovnat ho s jinými terapeutickými možnostmi a doplnit další relevantní klinické výstupy.

(mir)

Zdroj: Riera R., Porfírio G. J., Torloni M. R. Alemtuzumab for multiple sclerosis. Cochrane Database Syst Rev 2016; 4: CD011203, doi: 10.1002/14651858.CD011203.pub2.

Navštivte také stránky www.ereska-aktivne.cz.