Adherence a perzistence mají v léčbě roztroušené sklerózy nezastupitelnou roli

2. 10. 2017

Adherence má při léčbě roztroušené sklerózy (RS) odlišný charakter v porovnání s jinými onemocněními. Důvodem je princip terapie, která nepřináší okamžité výsledky, a průběh nemoci, který může být značně nepředvídatelný. Pacienti proto mohou mít nerealistická očekávání. Zásadním faktorem v podpoře adherence ze strany lékaře je tedy dostatek informací jak o terapii, tak o samotné chorobě.

Inzerce

Význam a míra adherence

Základem terapie roztroušené sklerózy jsou léky modifikující onemocnění (DMT), které mohou snížit frekvenci a závažnost relapsů a příznivě ovlivnit progresi postižení. Během 2 let této léčby se snižuje výskyt relapsů až o 30 %.

Aby byl ovšem efekt terapie co největší, pacienti musejí dodržovat předepsaný léčebný režim (adherence) a s léčbou musí po jejím zahájení pokračovat dlouhodobě (perzistence). Bez adherence není DMT efektivní, a proto je podpora adherence i perzistence jedním z hlavních cílů léčby roztroušené sklerózy.

Z praxe je známo, že v prvních 6 měsících léčby přeruší DMT až 20 % pacientů. V rámci klinických studií je adherence na vyšší úrovni – léčbu nedodržuje maximálně 15 % pacientů. Tento rozdíl může být způsoben intenzivnějším kontaktem lékařů s pacienty během klinických studií, než je běžné v klinické praxi.

Příčiny neadherence

V rámci efektivní podpory adherence je nutné zohlednit všechny aspekty, které mohou průběh terapie ohrožovat. Jde o překážky na straně pacienta i bariéry související s terapií či samotným onemocněním.

Neadherence může pramenit z fyzického postižení (špatná koordinace pohybů rukou nebo třes ztěžující manipulaci s léčivy), psychických problémů, případně kognitivních poruch a deficitů (například nepochopení podstaty léčby). Neadherence souvisí ve velké míře také s nežádoucími účinky léků – opatření, jež je minimalizují, mají na adherenci i perzistenci pozitivní vliv. Příznaky podobné chřipce (flu-like symptoms), které provázejí podávání interferonu beta (IFN-β), se sice s postupem času zmírňují, přesto je potřeba jim věnovat dostatečnou pozornost.

Adherenci mohou podpořit různé postupy, například titrace dávek, užívání nesteroidních antirevmatik (NSAIDs) 30 minut před podáním IFN-β nebo nízké dávky kortikoidů v případě nedostatečného efektu NSAIDs. Titrace dávek je doporučována také v případě terapie glatiramer-acetátem, čímž se dá předcházet nežádoucím účinkům, jako jsou palpitace, panické ataky či dyspnoe. Pozornost v rámci podpory adherence a perzistence vyžaduje jakákoliv injekční a infuzní terapie – postupy ulevující od bolesti v místě aplikace přinášejí pacientům potřebný komfort.

Kooperace a komunikace jako základní strategie

Všechna opatření směřující k podpoře adherence vyžadují kvalitní platformu, kterou je vztah lékaře s pacientem. Neurologové by měli pacienty co nejvíce zapojovat do rozhodnutí týkajících se léčby a průběžně je vzdělávat jak na poli terapie, tak také probíhajícího onemocnění. Ošetřující lékaři by měli pravidelně a otevřeně komunikovat s pacienty na téma nežádoucích účinků i přínosů léčby, což může pomoci včas odhalit nedostatky v adherenci k léčbě. Ukazuje se, že nejvyšší míru adherence vykazují zařízení, kde se klade důraz na kooperaci a důvěru mezi lékařem a pacientem a kde je mezi nimi nastolen méně formální vztah.

Dynamika adherence

V rámci volby vhodných strategií podporujících adherenci a perzistenci se nesmí opomíjet proměnlivost postoje pacientů v čase. Pacienti musejí vždy pochopit dané stadium onemocnění a měli by být schopni verbalizovat případné osobní překážky v terapii. Pokud jsou následně schopni popsat i proces terapie, včetně přínosů a rizik, měli by být připraveni se držet předepsané léčby dlouhodobě, alespoň 6 měsíců.

Jestliže onemocnění pacienty později výrazně neomezuje, počáteční adherence se může snižovat a relaps pak mohou vnímat jako neúčinnost terapie. Opět tak nastává situace, kdy pacient musí s pomocí neurologa pochopit aktuální fázi onemocnění a význam perzistence.

Závěr

Podpora adherence je dlouhodobým procesem, který je jednoznačně součástí terapie roztroušené sklerózy. Průběžná edukace pacientů je stejně důležitá jako výběr vhodné léčby. Aktivním zapojením pacienta do rozhodovacího procesu lze dosáhnout lepší adherence, a tedy i výsledků terapie.

(pak)

Zdroj: Munschauer F. E., Weinstock-Guttman B. Importance of adherence to and persistence with prescribed treatments in patients with multiple sclerosis. Touch Neurology. Dostupné na: www.touchneurology.com/articles/importance-adherence-and-persistence-prescribed-treatments-patients-multiple-sclerosis/page/3/0

Štítky
Dětská neurologie Neurologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se