Dosavadní studie naznačují vyšší riziko výskytu deprese a suicidiálních tendencí u pacientů s psoriázou a pokles tohoto rizika po zahájení léčby. Vliv specifických léčebných režimů na riziko deprese u psoriatických pacientů však zatím nebyl hodnocen. Analýza výskytu depresivních symptomů u pacientů zařazených do registru PSOLAR naznačuje snížení rizika deprese u pacientů léčených biologickou terapií, v případě konvenční systémové terapie tento efekt pozorován nebyl.
PSOLAR je longitudinální prospektivní registr zahrnující přibližně 12 tisíc pacientů s psoriázou ze 16 zemí. Cílem je sběr dat o zdravotním stavu pacientů a o účinnosti a bezpečnosti léčby psoriázy.
Primárním cílem této studie byla analýza dat získaných z registru PSOLAR ohledně incidence deprese, depresivních symptomů a suicidiality a následně zhodnocení vlivu systémové terapie na tuto incidenci. Výskyt depresivních symptomů byl hodnocen pomocí dotazníku HADS-D (Hospital Anxiety and Depression Scale − Depression). Skóre ≥ 8 v dotazníku HADS-D je spojováno s výskytem symptomů deprese či úzkosti. Incidence deprese byla hodnocena na základě hlášených nežádoucích příhod ve smyslu deprese. Suicidialita byla hodnocena na základě dokonaného suicidia, pokusu o suicidium nebo přítomnosti suicidiálních ideací.
Do studie byli zařazeni pacienti s mírnou až střední formou psoriázy léčení monoterapií, bez výskytu deprese v anamnéze a se skóre v HADS-D < 8 na počátku léčby. Byli sledováni od zahájení terapie do prvního výskytu depresivních symptomů nebo negativních důsledků deprese. Do výzkumu bylo zařazeno 7 490 pacientů, výsledky byly analyzovány ve 3 kategoriích podle typu léčby: konvenční systémová terapie (methotrexát, cyklosporin, orální retinoidy nebo systémové kortikoidy), fototerapie a biologická terapie (etanercept, adalimumab, infliximab či ustekinumab).
Incidence byla vyjádřena v tzv. pacientorocích. Riziko výskytu deprese nebo depresivních symptomů bylo vyjádřeno pomocí Coxova modelu proporcionálních rizik.
Depresivní symptomy podle HADS-D byly pozorovány u 532 pacientů. Incidence depresivních symptomů byla u pacientů léčených biologickou léčbou nižší (3,01/100 pacientoroků; 95% interval spolehlivosti [CI] 2,73−3,32) než u nemocných léčených systémovou léčbou (5,70/100 pacientoroků; 95% CI 4,58−7,10) nebo fototerapií (5,85/100 pacientoroků; 95% CI 4,29−7,97). Rozvoj deprese byl zaznamenán u 37 pacientů, incidence se mezi studovanými skupinami významně nelišila.
Na základě Coxova modelu bylo pozorováno snížení rizika depresivních symptomů u biologické terapie (poměr rizik [HR] 0,76; 95% CI 0,59−0,98) ve srovnání s konvenční terapií. Fototerapie neměla na výskyt depresivních symptomů vliv. Analýza jednotlivých biologických přípravků ukázala, že riziko depresivních symptomů je významně sníženo u adalimumabu. U ustekinumabu a infliximabu nebylo prokázáno statisticky signifikantní snížení rizika.
S vyšším rizikem rozvoje depresivních symptomů je spojen také nižší socioekonomický status a výskyt komorbidit (psoriatická artritida, chronická obstrukční plicní nemoc).
Suicidiální tendence byly pozorovány u 21 pacientů, souvislost s konkrétním terapeutickým režimem je nejasná a bude vyžadovat další zkoumání.
Výsledky této analýzy naznačují, že biologická terapie může vést ke snížení depresivních symptomů u pacientů s psoriázou. Případné potvrzení této hypotézy a objasnění kauzálních souvislostí budou vyžadovat další studie.
(alz)
Zdroj: Strober B., Gooderham M., De jong E. M. G. J. et al. Depressive symptoms, depression, and the effect of biologic therapy among patients in Psoriasis Longitudinal Assessment and Registry (PSOLAR). J Am Acad Dermatol 2017 Oct 25, pii: S0190-9622(17)32316-2, doi: 10.1016/j.jaad.2017.08.051 [Epub ahead of print].
