Psoriáza je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především kůži, ale i klouby či další orgány. V léčbě tohoto onemocnění se dnes již běžně používají biologická (cílená) léčiva. Kazuistika popisuje účinnost ustekinumabu u pacientky s těžkým postižením kůže a psoriatickou artritidou.
Základ biologické léčby psoriázy tvoří léčiva, která různým způsobem blokují TNF-α (infliximab, adalimumab, etanercept). Ustekinumab je monoklonální protilátka s odlišným mechanismem účinku, váže se na společnou podjednotku p40 IL-12/IL-23. Zvýšená tvorba těchto cytokinů se významně podílí na patogenezi kožních a kloubních projevů psoriázy.
Pacientka (ročník 1952), která nikdy vážněji nestonala, bez významné rodinné či alergické anamnézy, byla od roku 1994 léčena pro psoriázu. Během první hospitalizace absolvovala celkovou fototerapii PUVA p. o. podávaným 8-methoxypsoralenem a UVA zářením. Kvůli přetrvávajícím projevům nemoci pak byly nasazeny retinoidy a následně od října 1995 nízkodávkovaný metotrexát. Při této terapii došlo ke zlepšení kožních projevů a pacientka po dvou letech léčbu vysadila.
V srpnu 2000 došlo ke zhoršení stavu a výsevu živě červených šupících se mapovitých ložisek, převážně na horních a dolních končetinách. Kromě lokální terapie byla zahájena léčba acitretinem, která vedla ke zlepšení kožních projevů, ale také k vypadávání vlasů. Tento nežádoucí účinek neustoupil ani po snížení dávky a následně došlo k výsevu nových ložisek a bolestivosti drobných kloubů horních a dolních končetin. Revmatologické vyšetření potvrdilo psoriatickou artritidu.
Od ledna 2002 byla zahájena terapie nízkodávkovaným metotrexátem, jež musela být kvůli progredující anemii v říjnu 2003 ukončena. Následně byla pacientka léčena lokálními a při zhoršení stavu i celkovými kortikosteroidy.
V červnu 2006 došlo ke generalizaci projevů nemoci a po nezbytných vyšetřeních byla nasazena léčba etanerceptem, která byla úspěšná až do ledna 2009, kdy došlo k jejímu přerušení pro výsev exantému na krku a trupu. Od března roku 2009 následovala terapie adalimumabem. Byla dobře snášena, postupně ovšem došlo k další progresi onemocnění, a to zvláště v důsledku nachlazení v září téhož roku. Poté byl nasazen infliximab, jehož podávání nejprve vedlo k výraznému zlepšení stavu pacientky, v červnu 2010 však byla léčba pro nevýrazný efekt ukončena.
Od srpna 2010, kdy došlo k další progresi onemocnění s akcentací projevů na kůži rukou a předloktí a také s výrazným postižením kloubů, byla pacientka léčena ustekinumabem. První a druhá dávka byly podány s odstupem jednoho měsíce, dále pak v pravidelných tříměsíčních intervalech. Již od prvního podání bylo možné pozorovat výrazné zlepšení potíží a stavu kůže, ustaly také kloubní bolesti a zlepšil se i psychický stav pacientky. Od června 2011 je pacientka zcela bez kožních i kloubních projevů nemoci.
(mak)
Zdroj: Vaněčková J. Ustekinumab v léčbě pacientky s těžkou ložiskovou a artropatickou psoriázou. Acta medicinae 2014; 3 (12) – Speciál (Kazuistiky): 8–10.
