Kvalitativní systematický přehled provedený ve Velké Británii měl za cíl zanalyzovat, jaké faktory ovlivňují rodiče v otázce očkování jejich dětí, a porozumět tak lépe jejich přístupu k této problematice.
Předmětem rozboru bylo 34 studií zveřejněných v letech 1994−2014, které zahrnovaly 1997 zúčastněných. Rozbor měl mimo jiné osvětlit rozhodovací proces, kterým rodiče procházejí, když zvažují, zda své dítě nechají očkovat, či nikoliv.
Identifikovány byly dva přístupy k rozhodovacímu procesu – aktivní a pasivní. Ukázalo se, že postoj není v čase neměnný – někteří rodiče zastávali v různých obdobích různé postoje.
Pro rodiče spadající do této kategorie byly typické následující charakteristiky:
Mezi rodiče s aktivním postojem patří i ti, kteří svůj životní styl považují za součást ochrany dětí před danou nákazou. Pokud jejich děti nenavštěvují jesle či mateřskou školu, rodiče očkování nepovažují za nutné, jelikož jejich potomci nejsou vystaveni riziku nákazy v dětském kolektivu. To ovšem ukazuje, že představy rodičů o principu očkování a fungování imunitního systému neodpovídají současným poznatkům na poli vakcinace. Důkazem může být i jejich názor, že pokud dítě onemocní například spalničkami či příušnicemi, posílí to jeho imunitní systém a pro dětský organismus je to přínosnější než očkování. Toto zjištění jasně naznačuje nutnost vhodné edukace lékařem.
V neposlední řadě se do postoje k očkování promítá pocit povinnosti jednat v souladu se zaběhnutými normami a snaha vyvarovat se odsouzení, pokud rodiče mají na očkování odlišný názor než odborná veřejnost. Někteří také vnímají tlak, aby očkováním přispěli ke kolektivní imunitě.
Ve skupině s tímto postojem rodiče spojovaly následující charakteristiky:
Očkování vnímají rodiče z obou skupin také jako otázku důvěry – v ošetřujícího lékaře, v informace, které poskytuje on i výrobci očkovacích látek. Mezi faktory, jež nepříznivě ovlivňují tento aspekt rozhodovacího procesu, patří:
Autoři přehledu konstatovali, že v analyzovaných materiálech převládal ve sledovaném období aktivní přístup rodičů k očkování. Připisují to tehdy zveřejňovaným informacím o možné souvislosti očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám s rozvojem autismu, které obecně vyvolaly kritický přístup k vakcinaci.
Rozbor způsobů vnímání vakcinace, který prezentovaný přehled přináší, je přínosný pro pochopení pohledu laické veřejnosti na očkování dětí. Právě lepší porozumění přístupu rodičů je základem pro efektivní komunikaci o významu očkování a podporu angažovanosti ve věci vakcinace dětí. Tu odborníci u rodičů preferují před pouhou akceptací očkování bez dalšího zájmu o problematiku. Ukazuje se však, že pro některé rodiče je náhled do tématu vakcinace příliš náročným úkolem. Zásadní roli proto hraje styl komunikace lékaře s rodiči i obecná edukace:
(pak)
Zdroj: Forster A. S., Rockliffe L., Chorley A. J. et al. A qualitative systematic review of factors influencing parents’ vaccination decision-making in the United Kingdom. SSM Popul Health 2016 Dec; 2: 603−612, doi: 10.1016/j.ssmph.2016.07.005.
