Mezi antivakcinačními aktivisty se šíří řada mýtů, které mohou ovlivnit postoj rodičů k povinnému očkování. Jsou mezi nimi rovněž mylné či zavádějící informace o složení vakcín. Jaká je skutečnost a jak ji rodičům vysvětlit?
Hliník je časté téma odpůrců očkování. Skutečně je obsažen v některých očkovacích látkách, stejně jako ve vodě, vzduchu či potravinách. Je jednou ze základních složek zemské kůry, třetím nejvíce zastoupeným prvkem po kyslíku a křemíku. Obsahuje ho i (aktivisty opěvované) mateřské mléko.
Proč je vůbec hliník součástí očkovacích látek? Hliníkový minerální nosič výrazně zlepšuje vlastnosti vakcín, které pak mají vyšší účinek než srovnatelné vakcíny bez nosiče. Umožňuje snížení dávky antigenů, zjednodušení očkovacího schématu, zajišťuje delší a spolehlivější účinek. Naproti tomu neexistují žádné vědecké důkazy, že by hliník způsoboval astma, alergii či autismus.
Tak jako jakákoliv látka nebo sloučenina má také hliník definované hladiny v krvi, kdy je bezpečný, kdy není zcela bezpečný a kdy začíná být toxický. Podobně jako je to stanoveno například u cukru nebo cholesterolu. Aby mohly být vakcíny označeny za bezpečné, maximální hladiny ještě bezpečného množství nesmějí být překročeny. Obsah hliníku ve vakcínách je proto velice přísně hlídán. Aplikace jakékoliv dnes běžné vakcíny je hluboko pod bezpečnostní hranicí. U vakcín je hranice objemu hliníku, který může být za jeden den prostřednictvím vakcíny aplikován, stanoven v závislosti na hmotnosti jedince – limit činí 2 mg Al/kg/den. Pokud bychom počítali s u nás dostupnými vakcínami, i kdyby dítě vážilo 1 kg, z hlediska hliníku může být teoreticky očkováno dvěma vakcínami za den.
Nicméně množství hliníku ve vakcíně nebo v potravě je jedna věc a jeho zpracování metabolismem druhá. Pro určení bezpečných množství v těle je tudíž způsob jeho využití velmi důležitá informace. Toxicita hliníku je totiž dána jeho momentálním množství v krvi, znát způsob vstřebávání do krve je proto zásadní.
Je to složitý, ale studiemi dobře popsaný děj (pro odborníky skvělý zdroj je k dispozici zde: https://vaccinepapers.org/wp-content/uploads/FDA-aluminum-paper.pdf). Pokud jej zjednodušíme (lehce v neprospěch vakcín), v průběhu prvních 6 měsíců života dítěte je do jeho krevního oběhu z povinných vakcín vstřebáno méně než 1,8–4 mg hliníku (tj. hliníkových iontů Al3+ obsažených v solích) v závislosti na konkrétních použitých vakcínách. Rozdíl je i v rychlosti rozpouštění různých druhů solí. Fosforečnanu se rozpustí cca 54 % za prvních 28 dní, hydroxidu pak jen cca 17 %.
Ve stejném období dítě přijme kolem 5−10 mg hliníku z mateřského mléka (zdroj zde: www.nature.com/jes/journal/v20/n7/full/jes200964a.html) a ještě mnohem více z umělé výživy, ať je jakkoliv kvalitní, či z běžných potravin. V potravě obsažený hliník je nakonec do krve vstřebán zhruba z 1 % a tento proces trvá krátce (v řádu desítek hodin). Oproti tomu hliník ve vakcínách je uložen v hlinitých solích a do krve se dostává ze svalu postupně (v řádu jednotek měsíců). Dosáhnout limitů bezpečné hladiny hliníku v krvi tak jde u vakcín mnohem hůře než u potravin.
Konečně posledním důležitým parametrem je vylučování hliníku z krve. A zde je již situace poměrně jednodušší. Hliník vstřebaný do krve se u zdravého dítěte z valné většiny vyloučí za cca 24 hodin (zvýšené pozornosti je třeba dbát u pacientů s poruchou funkce ledvin). Ve výsledku je okamžitá hladina množství hliníku v krvi, který by mohlo mít vliv na zdraví jedince, velmi podobná jak u formy kojencem přijaté v jeho běžné potravě, tak u formy přijaté očkováním a tyto hladiny nepřekračují maximální povolená množství.
Pokud vás tematika hliníku z hlediska jeho příjmu dítětem zajímá více, doporučujeme se zaměřit na sledování množství hliníku v umělé výživě a v potravinách, kde je jeho obsah značně proměnlivý u různých výrobků na trhu a expozice dítěte hliníku je zde mnohem významnější. (Základní informace zde: www.szu.cz/uploads/documents/chzp/prednasky/potraviny/Holubova_Milovy_2012_final.pdf)
Rtuť je další kov, který údajně způsobuje škodlivost vakcín. Není to ovšem pravda ani v obecné rovině, navíc dětských očkování se otázka rtuti vůbec netýká. Žádná z vakcín zahrnutých v povinném očkovacím kalendáři v ČR ji neobsahuje. Dnešní vakcíny obecně rtuť neobsahují buď vůbec, nebo pouze ve zbytkovém množství. Jedná se o ethylrtuť, známou také pod názvem thiomersal (thimerosal). V posledních desetiletích se stala předmětem intenzivního zkoumání. Její škodlivý účinek se však nepodařilo dokázat, dokonce byly publikovány dvě epidemiologické studie, které ho přímo vyvracejí:
Jedná se o zcela oddělené a nezávislé studie, které mají totožný název a jejich závěry jsou shodné: rtuť ve vakcínách není spojena s psychomotorickou retardací, poruchami chování ani s řadou dalších problémů. Podle Herona a Goldingové byly děti očkované rtuťovou vakcínou znevýhodněny v jediném aspektu ze 69 studovaných, zatímco v 8 dalších aspektech vykazovaly dokonce lepší výsledky než děti očkované vakcínou bez obsahu rtuti. Jistě, může se jednat o náhodný jev, který by se ztratil při větším počtu účastníků (v Heronově a Goldingové studii jich bylo přes 14 tisíc). Kdo by ale rtuť tímto způsobem obhajoval, kdyby tomu bylo naopak?
Pro nápravu dezinformace váhajících rodičů však stačí to, co bylo řečeno už na začátku: Va vakcínách našeho národního imunizačního programu rtuť NENÍ.
Někteří rodiče mají vůči antibiotikům negativní postoj a jejich případnou přítomnost ve vakcínách považují za pádný argument k jejich odmítnutí. Běžně zmiňovaným důvodem je možnost alergické reakce.
Některé vakcíny skutečně obsahují velmi malá množství antibiotik (na hranici možnosti detekce). Antibiotika mají během výrobního procesu bránit bakteriální kontaminaci. Nejčastěji se jedná o neomycin, polymyxin B, streptomycin a gentamicin. Dostupné vědecké studie ukazují, že tak malé množství antibiotik nebývá spojeno s výskytem závažných alergických reakcí.
Pacientům s prokázanou alergií na obsažené antibiotikum skutečně musíme věnovat zvláštní pozornost, ostatním je vhodné celou situaci vysvětlit a uklidnit je.
Tak jako je hliník přirozenou součástí zemské kůry, je formaldehyd přirozenou součástí biochemických pochodů v našem těle, stejně jako například ethanol či aceton. Je důležitým článkem syntézy DNA a aminokyselin a lidská krev ho obsahuje přibližně 2,5 μg/ml.
Za předpokladu, že průměrné 2měsíční dítě má hmotnost 5 kg a jeho průměrné množství krve činí 85 ml/kg, se celkové množství formaldehydu, které má zdravé dítě přirozeně ve svém krevním oběhu, rovná přibližně 1,1 mg. To je nejméně 5× více než množství obsažené ve vakcínách (0,2 mg). Náš organismus si sám reguluje množství formaldehydu ve vnitřním prostředí, tudíž i s injikovaným si dokáže velmi dobře poradit.
Při výrobě vakcín formaldehyd slouží jako deaktivační činidlo, tedy zabíjí mikroorganismy, ať už vakcinační nebo potenciální kontaminanty. Množství obsažené ve finálním produktu je považováno za zcela bezpečné. Nejnovější studie navíc ukazují, že nijak nesouvisí ani s rizikem vzniku rakoviny.
(pez)
Zdroje:
1. Chlíbek R. et al. Mýty a nepravdy spojené s očkováním. AIFP 2016. Dostupné na: http://www.aifp.cz/cs/brozury/Contents/0/vakcinace_08_09_2016_1.pdf
2. FDA. Common ingredients in U.S. licensed vaccines. FDA 2014. Dostupné na: www.fda.gov/BiologicsBloodVaccines/SafetyAvailability/VaccineSafety/ucm187810.htm
3. Mitkus R. J. et al. Updated aluminum pharmacokinetics following infant exposures through diet and vaccination. Vaccine 2011; 29 : 9538–9543.
4. Dórea J. G., Marques R. C. Infants' exposure to aluminum from vaccines and breast milk during the first 6 months. J Expo Sci Environ Epidemiol 2010; 20 (7): 598−601, doi: 10.1038/jes.2009.64.
5. Holubová Z., Řeháková J., Řehůřková I., Ruprich J. Sledování hliníku ve spotřebním koši potravin. Centrum zdraví, výživy a potravin, SZÚ, Brno. Předneseno 2.−4. října 2012, Milovy. Dostupné na: www.szu.cz/uploads/documents/chzp/prednasky/potraviny/Holubova_Milovy_2012_final.pdf
6. SPC Priorix inj. Dostupné na: www.sukl.cz
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
Suplementace cholekalciferolu (vitaminu D₃) je dostupná v řadě různých forem a dávkování. Pro české pacienty s nedostatkem vitaminu D je nyní k dispozici také rychle rozpustný orodispergovatelný film s obsahem 25 000 IU D₃ a dobrou biologickou dostupností. Seznamte se s léčivým přípravkem Ditralia®.
