Mikrokarcinomy štítné žlázy a terapie radiojódem – aktuální poznatky a postupy

3. 6. 2019

Ve svém sdělení věnovaném mikrokarcinomům štítné žlázy, které zaznělo v rámci 8. cyklu jarních endokrinologických seminářů konaných v dubnu 2019 v Praze, Brně, Plzni a Ostravě, se přednášející prof. MUDr. Petr Vlček, CSc., MHA, z Kliniky nukleární medicíny a endokrinologie 2. LF UK a FN Motol detailněji zaměřil rovněž na aktuální poznatky k problematice léčby těchto pacientů radiojódem (RJ).

Inzerce

Několik čísel na úvod

Maligní nádory štítné žlázy (ŠŽ) jsou 7. nejčastějším zhoubným nádorem a představují 1–2 % všech nádorů. Mikrokarcinomy štítné žlázy, nejčastější malignita v endokrinologii, mají stoupající incidenci, což si žádá patřičnou pozornost nejen na poli včasné diagnostiky, ale také odpovídající léčby. Při správně vedené nukleární léčbě mají pacienti více než 80% šanci na úplné uzdravení; ke komplikacím nebo nutnosti opakování léčby dochází přibližně v 15 % případů.

Radiojód versus sledování

Profesor Vlček připomněl, že k léčbě radiojódem (izotop 131I) se přistupuje vždy při invazi tumoru do okolních tkání, při lokálních uzlinových a vzdálených metastázách, při rizikovější histologii nebo vaskulární invazi a multifokalitě. Přestože aktivní sledování by mělo být metodou první linie pro nízkorizikový papilární mikrokarcinom ŠŽ, přednášející uvedl, že nedoporučuje spoléhat na pouhé sledování pacientů, pokud jsou u nich pozorovány vysoce rizikové příznaky (například známky invazivního růstu tumoru do okolních struktur) nebo pokud je nádor lokalizován v oblasti zvratného nervu či v těsné blízkosti průdušnice.

Základní kritéria pro rozhodování o aplikaci 131I

Karcinomy T1a ≤ 10 mm a T1b ≤ 15 mm (unifokální, klasifikované jako N0 M0, bez rizikových faktorů), u nichž proběhla totální tyreoidektomie (TTE) nebo hemityreoidektomie, se radiojódem neléčí. U nádorů T1b > 15 mm se k TTE a terapii radiojódem přistupuje. Tentýž postup se aplikuje u multifokálních nádorů T1b s rizikovými faktory.

Pokud se při terapii nízkorizikového diferencovaného karcinomu štítné žlázy (DTC) provádí tyreoablace, aktivita radiojódu 131 se pohybuje obvykle mezi 3,7 a 4,4 GBq v závislosti na sonografickém nálezu, scintigrafii a hladině tyreoglobulinu. Jestliže jsou při sonografickém vyšetření patrné uzliny, aniž by byl u pacienta nález na scintigrafii, je indikován k chirurgické revizi. Po bioptickém ověření metastatického postižení dochází ke kontrolní hospitalizaci v jódovém programu s podáním radiojódu o aktivitě 3,7–4,4 GBq. Pokud jsou zjištěny vzdálené metastázy, probíhá léčba RJ o aktivitě 7,4 GBq a opakuje se po 4–6 měsících v thyrogenovém programu. U pacientů refrakterních k léčbě radiojódem je vhodné zvážit ve spolupráci s onkologem biologickou léčbu.

Jódový a thyrogenový program

Přednášející v rámci své prezentace dále přiblížil jódový a thyrogenový program. Stimulace tyreotropního hormonu (TSH), ke které by mělo dojít před každým podáním radiojódu, je možná dvěma způsoby – endogenně a exogenně. Při endogenní stimulaci (tzv. jódový program) se na 3–4 týdny přerušuje léčba hormony ŠŽ a nastává hypotyreóza. V rámci thyrogenového programu (tj. při exogenní stimulaci TSH) se pacientům podává rekombinantní humánní TSH a po jeho dvoudenní aplikaci následuje podání RJ. Výhodou thyrogenového programu oproti jódovému je absence hypotyreózy, kratší pobyt na lůžku a minimum nežádoucích účinků. Po přípravě tímto způsobem následuje aplikace RJ obvykle o aktivitě 3,7 GBq.

(pak)

Zdroj: Vlček P. Mikrokarcinomy štítné žlázy – současný pohled na diagnostiku a léčbu. 8. cyklus jarních endokrinologických seminářů, Praha, 25. 4. 2019.



Štítky
Endokrinologie Interní lékařství Praktické lékařství pro dospělé
Partner sekce
Nejčtenější tento týden Celý článek
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se