Ve věku nad 65 let přirozeně stoupá sérová hladina tyreotropního hormonu (TSH). Relativně často se ve starším věku vyskytuje také snížená funkce štítné žlázy – hypotyreóza. Ovšem rozlišení nemoci od přirozených změn souvisejících s věkem není snadné.
Hypotyreóza je charakterizována snížením sérové hladiny volných hormonů štítné žlázy, trijodthyroninu (fT3) a thyroxinu (fT4), současně je zvýšená hladina tyreotropního hormonu adenohypofýzy (TSH). Subklinická hypotyreóza se vyznačuje elevací TSH při normální hladině hormonů štítné žlázy v séru.
Autoimunitní (Hashimotova) tyreoiditida je nejčastější příčinou snížení funkce štítné žlázy. Až v 90 % případů subklinické hypotyreózy lze identifikovat protilátky proti tyreoglobulinu (TgAb) a proti tyreoidální peroxidáze (TPOAb). Především hladina TPOAb je senzitivním ukazatelem autoimunity. Elevace TPOAb naznačuje pravděpodobnou budoucí progresi od subklinické hypotyreózy ke klinicky vyjádřeným příznakům.
Další častá příčina hypotyreózy ve stáří je iatrogenní, ke snížení funkce štítné žlázy totiž mohou přispět některé léky:
S přibývajícím věkem vázne absorpce jódu, jeho vychytávání a organifikace. Snižuje se citlivost tyreocytů vůči TSH. Klesá produkce hormonů štítné žlázy i jejich bioaktivita. Vytrácí se přirozený noční vzestup hladin hormonů.
Několik populačních studií ukazuje posun k vyšším hodnotám TSH ve stáří. 14 % osob starších 85 let má hladinu TSH > 4,5 mIU/l. Ve věku nad 80 let je horní limit 95% intervalu spolehlivosti posunut k 6 mIU/l, u osob starších 90 let dosahuje až 8 mIU/l.
Terapie spočívá v substituční léčbě, a to zdaleka nejčastěji levothyroxinem, který patří celosvětově mezi 10 nejpředepisovanějších účinných látek. Dávkování má začínat na 0,4–0,5 μg/kg/den, se zvyšováním o 10–15 % s odstupy 6–8 týdnů do dosažení cílové hodnoty TSH kolem 2,5–3,5 mIU/l. Zejména u nejstarších nemocných je nezbytné další monitorování i v průběhu terapie.
Podávání levothyroxinu 1× denně do značné míry eliminuje riziko non-compliance. Nicméně absorpce levothyroxinu z jejuna a ilea může být ovlivněna stravou, léky, infekcí Helicobacter pylori či intolerancí laktózy. Tyto skutečnosti je třeba vzít v úvahu, není-li dosaženo efektu i při dostatečné dávce levothyroxinu.
Při rozhodování o zahájení léčby subklinické hypotyreózy v seniorském věku je nutno přihlédnout ke komorbiditám a k další chronické medikaci. Rozhodnutí by mělo být přísně individualizované. Časnější indikace je vhodná u pacientů s kardiovaskulárními riziky nebo u osob vykazujících některé symptomy hypotyreózy.
(thr)
Zdroj: Calsolaro V., Niccolai F., Pasqualetti G. et al. Hypothyroidism in the elderly: who should be treated and how? J Endocr Soc 2018; 3 (1): 146–158, doi: 10.1210/js.2018-00207.
