Stejně jako u dospělých je i u dětí více než 95 % případů hypertyreózy způsobeno Gravesovou-Basedowovou nemocí (GD). GD je komplexní autoimunitní choroba, která se objevuje u geneticky predisponované populace.
Stejně jako u dospělých je i u dětí více než 95 % případů hypertyreózy způsobeno Gravesovou-Basedowovou nemocí (GD). GD je komplexní autoimunitní choroba, která se objevuje u geneticky predisponované populace. Charakteristikou GD u dětí je častý výskyt relapsů po léčbě antityroidálními léky. Hledají se proto vhodnější léčebné postupy pro dětský věk.
GD se u dětí i u dospělých projevuje zvýšenou hladinou FT4 a sníženou hladinou TSH, při podrobnějším vyšetření je možno odhalit i neproporcionálně zvýšenou hladinu FT3. Protilátky jsou u GD pozitivní – největší specifitu mají protilátky proti TSH receptoru, autoimunitní podklad hypertyreózy potvrzují i protilátky proti peroxidáze (TPO) a tyreoglobulinu (TG).
Léčebné možnosti GD jsou u dětí stejné jako u dospělých – farmakologická blokáda pomocí antityroidálních léků (ATDs) nebo ablace štítnice chirurgickou cestou či za pomoci radiojódu (RAI).
Medikamentózní léčba představuje v současnosti u dětí metodu volby, ačkoli jak již bylo zmíněno v úvodu, u dětí je často z dlouhodobého hlediska neúčinná. K léčbě se používají propylthiouracil (PTU), methimazol (MMI) nebo karbimazol, který se v těle mění na účinný MMI. U dětí by měly být preferovány MMI nebo karbimazol, protože mají lepší bezpečnostní profil a delší dávkovací intervaly. Na druhé straně se v prvním trimestru těhotenství doporučuje PTU, protože je považován za méně teratogenní. V případě těžké hypertyreózy je vhodné přechodně podávat i beta-blokátor ke zmírnění kardiovaskulárních projevů. Pacienti by měli být kontrolováni každých 4–6 týdnů do dosažení normalizace FT4 a FT3, poté se dávka léku sníží o 30–50 % a většinou se přidá malá dávka L-tyroxinu. Interval sledování se prodlouží na 4–6 měsíců. Mezi nejčastější nežádoucí účinky léčby patří alergické reakce, méně často se objeví vážnější komplikace jako hepatitida, lupus-like syndrom, trombocytopenie, agranulocytóza nebo Stevensův-Johnsonův syndrom. Stanovení délky medikamentózní léčby u dětí a adolescentů je problematické, protože na rozdíl od dospělých, u kterých k vymizení protilátek proti TSH receptoru dojde většinou po 6 měsících léčby, dojde u dětí k remisi po 2 letech jen u 25 %. Medián doby léčby nutné k remisi se pohybuje mezi 3 a 4 lety. Je tedy nutné zvážit, zda není lepší konečné řešení v podobě totální tyroidektomie nebo ablace radiojódem. Medikamentózní léčba je většinou využívána jako přechodná léčba do doby, než je definitivní léčbu možné provést bezpečněji.
Terapie radiojódem je stejně jako chirurgické řešení definitivní a vede k doživotní hypotyreóze s nutností substituce. Dříve se používala hlavně u dětí, u kterých medikamentózní terapie selhala, měli na ni alergickou reakci či léčbu pravidelně neužívali. V posledních letech se ale stále častěji využívá i u mladších dětí, někdy i jako léčba první linie. Největší obavy panují z dlouhodobého efektu radioaktivního jódu na štítnou žlázu a hlavně rizika vzniku papilárního karcinomu. Nejvíce ohroženou skupinou jsou v tomto smyslu děti, které byly v době vystavení radioaktivitě mladší 5 let.
Chirurgické řešení je v dnešní době méně využívané než dříve, většinou je ponecháno jako řešení pro ty, kteří nereagují na medikamentózní terapii a nemohou či nechtějí podstoupit terapii radiojódem. Výhodou je okamžité vyřešení hypertyreózy. Potenciálními komplikacemi mohou být hypokalcémie, keloidní jizva v místě operace, obrna laryngeálního nervu či hypoparathyreóza.
Stejně jako u dospělých je i u dětí GD nejčastější příčinou hypertyreózy, diagnostika a nejvhodnější léčba se ale v dětském věku liší.
(epa)
Zdroj: Brown R. S. Diagnosis and Treatment of Graves’ Disease in Children and Adolescents: Challenges ＆ controversies. Thyroid International. Dostupné z www.thyrolink.com.
