Význam správného příjmu bílkovin a kalorií u kriticky nemocného pacienta – co vyplývá z recentních srovnání?

Příjem makronutrientů v praxi vs. standardy ESPEN

Nutriční terapie může mít podle dostupných poznatků vliv na výsledky léčby u kriticky nemocných osob hospitalizovaných na JIP. Na posouzení současné praxe v evropských podmínkách a její význam pro pacienty se soustředil mezinárodní tým odborníků na intenzivní péči ve své prospektivní observační kohortové studii. U pacientů hospitalizovaných na JIP ≥ 5 dní, jejichž zdravotní stav byl sledován po dobu 90 dní, se porovnával příjem makronutrientů z enterální a parenterální výživy a dalších nenutričních komponentů výživy během prvních 15 dní na JIP s výživovými doporučeními vydanými Evropskou společností pro klinickou výživu a metabolismus (ESPEN).

V rámci studie se zkoumaly souvislosti mezi 3 kategoriemi výživy:

• nízký energetický příjem (< 10 kcal/kg) a nízký příjem proteinů (< 0,8 g/kg)
• střední energetický příjem (10–20 kcal/kg a 0,8–1,2 g bílkovin/kg)
• vysoký energetický příjem (> 20 kcal/kg a > 1,2 g proteinů/kg)

a mírou 90denní mortality nebo úspěšného ukončení umělé plicní ventilace.

Do studie bylo zapojeno celkem 1172 pacientů s mediánem skóre APACHE II na hodnotě 18,5. Medián délky hospitalizace na JIP byl 10 dní a 74 % pacientů mohlo být odpojeno od umělé plicní ventilace. 24 % pacientů během 90 dní zemřelo. Sledovaní pacienti dosahovali průměrně 83 % doporučeného energetického příjmu dle standardů ESPEN a 65 % doporučeného příjmu proteinů.

Nejlepších klinických výsledků bylo dosaženo při středním příjmu energie (10–20 kcal/kg) a proteinů (0,8–1,2 g/kg). Takto nastavený energetický příjem je spojován rovněž s nejmenším rizikem úmrtí. Studie neprokázala, že by vysoký energetický příjem a vysoký příjem proteinů přinášel další výraznější zlepšení klinického stavu pacientů.

Perorální příjem potravy vs. umělá výživa

Porovnání těchto dvou způsobů příjmu kalorií a bílkovin u pacientů na JIP je dalším tématem, které je pro kriticky nemocné osoby zásadním, ovšem nepříliš často analyzovaným aspektem léčby. Belgická studie z roku 2021 se zaměřila na srovnání energetického příjmu a příjmu bílkovin u pacientů odkázaných na umělou výživu (enterální či parenterální) a u těch, kteří přijímají stravu perorálně. Autoři vycházeli ze srovnání rozdílu mezi doporučeným energetickým příjmem a množstvím bílkovin založeným na hmotnosti pacienta a skutečným příjmem energie a bílkovin u osob hospitalizovaných na JIP ≥ 3 dny.

Ve sledované skupině 253 nemocných ve věku průměrně 67 let jich přijímalo 126 stravu perorálně, 40 mělo kombinaci perorální stravy a parenterální či enterální výživy a 87 bylo vyživováno pouze parenterálně či enterálně. Celkově všichni tito pacienti přijímali průměrně 14,3 kcal/kg/den a 0,53 g proteinů/kg/den. Ve skupině s výhradně perorální výživou byl zjištěn celkový energetický příjem ve výši 9,7 kcal/kg/den a příjem bílkovin 0,35 g/kg/den. Pacienti z této skupiny, kteří byli léčeni na JIP minimálně po dobu 7 dní (n = 37), nedosáhli v 51 % případů dostatečného energetického příjmu a v 94 % dostatečného příjmu bílkovin (tzn. alespoň 80 % doporučeného denního příjmu kalorií a bílkovin).

Výživa zajišťovaná perorální cestou tedy přináší pacientům na JIP výrazně nižší energetický příjem i příjem proteinů než umělá výživa či kombinace umělé výživy a perorální stravy.

(pak)

Zdroje:
1. Matějovič M., Huet O., Dams K. et al. Medical nutrition therapy and clinical outcomes in critically ill adults: a European multinational, prospective observational cohort study (EuroPN). Crit Care 2022 May 18; 26 (1): 143, doi: 10.1186/s13054-022-03997-z.
2. Rougier L., Preiser J. C., Fadeur M. et al. Nutrition during critical care: an audit on actual energy and protein intakes. J Parenter Enteral Nutr 2021 Jul; 45 (5): 951–960, doi: 10.1002/jpen.1962.