Optimální výživa je jednou ze základních podmínek pro přežití kriticky nemocných pacientů na jednotkách intenzivní a resuscitační péče. V některých případech však méně může znamenat více, jak dokládá recentní nizozemská studie.
Adekvátní nutrice, zejména v prvních dnech po přijetí, patří mezi léčebná opatření, která rozhodují o osudu kriticky nemocného pacienta. Jaká má být náhrada energetického výdeje a jaký je nejvhodnější příjem proteinů, to jsou témata podrobně rozebíraná v literatuře, zatím však bez jasné shody.
Podstatným příspěvkem do diskuse je prospektivní observační klinická studie nizozemských autorů, provedená na pracovišti intenzivní medicíny univerzitní nemocnice v Amsterdamu. Práce měla ověřit, zda má navýšení příjmu energie a/nebo proteinů příznivý dopad na mortalitu kriticky nemocných, a to u pacientů se sepsí a bez ní.
Do studie bylo zařazeno 843 hemodynamicky stabilních pacientů v kritickém stavu, kteří vyžadovali umělou plicní ventilaci. 117 z nich bylo přijato v septickém stavu. Výživa byla zahájena do 24 hodin od přijetí na jednotku intenzivní péče a podávána enterální cestou, eventuálně parenterálně tam, kde výhradně enterální podání nebylo možné pro gastrointestinální patologii. Bazální metabolismus byl nejprve vypočítán pomocí Harrisovy−Benedictovy rovnice a navýšen o 10 % pro aktivitu pacienta a o 20 % z důvodu stresu. Později byl zpřesněn nepřímou kalorimetrií.
Rozhodující pro rozdělení pacientů na skupinu s adekvátním energetickým příjmem a s příjmem zvýšeným oproti vypočítané potřebné hodnotě byla analýza dat ze 4. dne po přijetí. Byl vypočítán poměr skutečné dávky oproti energetické potřebě a hodnota > 1,1 svědčila pro tzv. overfeeding, tedy zvýšený energetický příjem. Dále byli identifikováni pacienti s vyšším příjmem proteinů, tj. ≥ 1,2 g/kg tělesné hmotnosti.
Ze 843 zařazených pacientů průměrného věku 62,6 ± 16,4 roku bylo 63,1 % mužů. Průměrný příjem energie u všech pacientů 4. den po přijetí činil 1710 ± 699 kcal, což odpovídalo 95 % změřeného energetického výdeje. Průměrný příjem proteinů u všech pacientů činil 0,97 ± 0,49 g/kg. Po rozdělení všech pacientů do skupin pouze podle příjmu proteinů (< 0,8; 0,8−1,0; 1,0−1,2; ≥ 1,2 g/kg; p = 0,930) nebyl pozorován žádný rozdíl v mortalitě. Celková nemocniční mortalita dosahovala 35,9 %.
Uvedená data naznačují nutriční schéma nejvhodnější pro kriticky nemocné pacienty na umělé plicní ventilaci:
(thr)
Zdroj: Weijs P. J., Looijaard W. G., Beishuizen A. et al. Early high protein intake is associated with low mortality and energy overfeeding with high mortality in non-septic mechanically ventilated critically ill patients. Crit Care 2014 Dec 14; 18 (6): 701; doi: 10.1186/s13054-014-0701-z.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
Suplementace cholekalciferolu (vitaminu D₃) je dostupná v řadě různých forem a dávkování. Pro české pacienty s nedostatkem vitaminu D je nyní k dispozici také rychle rozpustný orodispergovatelný film s obsahem 25 000 IU D₃ a dobrou biologickou dostupností. Seznamte se s léčivým přípravkem Ditralia®.
