Suché oko neboli keratoconjunctivitis sicca je onemocnění očního povrchu dané ztrátou homeostázy slzného filmu a provázené očními symptomy, které se objevují v důsledku nestability a hyperosmolarity slzného filmu, zánětu a poškození očního povrchu a neurosenzorických poruch. Zvýšené riziko syndromu suchého oka (DES) je spojené s vyšším věkem, ženským pohlavím a mnohými vnějšími a vnitřními faktory.
DES může souviset s několika autoimunitními chorobami. U pacientů se Sjögrenovým syndromem dochází ke zvýšení zánětlivých cytokinů v slzném filmu a snížení sekrece slz v důsledku nadměrné infiltrace slzných žláz lymfocyty a makrofágy. Gravesova oftalmopatie je charakterizovaná zánětlivou odpovědí tkání orbity na nadměrnou produkci hormonů štítné žlázy. Jde o kombinaci mechanického poškození víček, které vede ke snížené frekvenci mrkání, nerovnoměrné distribuci slzného filmu a zvýšené evaporaci slz, a snížené tvorby slz. U roztroušené sklerózy je pozorované špatné vedení senzitivních impulzů rohovkou a snížená sekrece slz.
Činnost slzných a Meibomových žláz ovlivňují androgenní hormony. Jejich nedostatek může snížit aktivitu a velikost slzných žláz, a tím produkci slz.
Diabetes mellitus je mnohdy spojen s progredujícím poškozením epitelu rohovky a spojivky a dysfunkcí slzných žláz. DES je také součástí xeroftalmie dané deficiencí vitaminu A.
Rileyho-Dayův syndrom je vzácné dědičné onemocnění, které narušuje vývoj specifických senzitivních a autonomních neuronů během embryogeneze, což se již v dětství projeví jako optická neuropatie progredující spolu věkem, s neschopností produkce slz.
Nerovnováha střevní mikroflóry (konkrétně narušený poměr kmenů Firmicutes/Bacteroidetes) vede k migraci dendritických buněk a makrofágů a vylučování prozánětlivých cytokinů na povrchu oka a v slzných žlázách. Zvýšená imunitní reakce se projeví jako snížení sekrece mucinu a slz.
Lakrimální funkční jednotka oka může být v případě velkého znečištění ovzduší narušená, a to částicemi anorganického prachu, nečistot, sazí, ale také organických alergenů, jako jsou pylová zrna, plísně a mikrobiální kolonie. Nadměrná a dlouhodobá expozice spouští chronickou zánětlivou reakci a indukuje oxidační stres s cytotoxickými účinky na sekreční buňky oka.
Extrémní povětrnostní podmínky (silný vítr, nízká vlhkost, vysoká teplota, vysoká nadmořská výška) snižují stabilitu lakrimálního filmu a zvyšují evaporaci slz.
Kouření klasických i elektronických cigaret ovlivňuje funkce oka prostřednictvím kouře. Vedlejší produkty spalování vedou k zánětu a snížení množství a kvality vylučovaných slz spolu s poškozením očního povrchu.
Dlouhodobé používání elektronických zařízení s displejem (počítač, mobilní telefon aj.) je spojené s nižší frekvencí mrkání, což brání vytvoření stabilního slzného filmu a rychlejšímu odpařování slz.
Nošení kontaktních čoček postupem času vyvolává mechanickou frikci a poškození pohárkových buněk očního epitelu a Meibomových žláz doprovázené sníženou sekrecí lipidů i sníženou stabilitou slzného filmu a zvýšenou evaporací slz.
Chirurgické korekce refrakčních vad jako laserem asistovaná in situ keratomileusis (LASIK), fotorefrakční keratektomie (PRK) a extrakce čočky malým řezem (SMILE) jsou známými rizikovými faktory pro rozvoj DES. Během zmíněných zákroků dochází k nevyhnutelnému poškození senzitivních nervů oka, které se následně projeví sníženou frekvencí mrkání, sníženou sekrecí mucinu a slz, sníženou stabilitou lakrimálního filmu a zvýšenou evaporací slz.
Při návrhu léčby je klíčová identifikace primárního spouštěče a následná terapie s cílem obnovení homeostázy očního povrchu a slzného filmu. Terapie časných a mírných stadií DES je obvykle zahájená konvenčními volně prodejnými preparáty ve formě kapek, mastí či gelů a spočívá v substituci přirozených slz. Tyto látky mohou být kombinované s dexpanthenolem nebo retinolem, které podporují regeneraci povrchu oka. Pro potlačení zánětlivé složky DES lze v některých případech lokálně podat kortikosteroidy, případně cyklosporin A.
K substituční terapii především lehčích forem suchého oka se využívá zvlhčujících látek, tzv. umělých slz, které jsou zastoupené řadou molekul s nízkou viskozitou (např. povidon či polyvinylpyrolidon /PVP/, polyvinylalkohol /PVA/, hydroxypropylmethycelulóza /HPMC/, karboxymethylcelulóza /CMC/) i vysokou viskozitou (např. kyselina hyaluronová, karbomer).
Látky s vysokou viskozitou jsou charakteristické příznivými zvlhčujícími a bioadhezivními vlastnostmi a jsou vhodné také u těžších forem syndromu suchého oka. Kyselina hyaluronová (HA) se v dostupné literatuře jeví jako vysoce účinná v terapii DES se signifikantním zlepšením produkce slz, navíc přípravky s obsahem HA jsou vhodné k topické aplikaci i častější než 4× denně. Karbomer vytváří na povrchu oka ochranné, viskoelastické prostředí, a tím napomáhá obnově a stabilizaci slzného filmu.
(lexi)
Zdroje:
1. Huang R., Su C., Fang L. et al. Dry eye syndrome: comprehensive etiologies and recent clinical trials. Int Ophthalmol 2022 Oct; 42 (10): 3253–3272, doi: 10.1007/s10792-022-02320-7.
2. Qian L., Wei W. Identified risk factors for dry eye syndrome: a systematic review and meta-analysis. PLoS One 2022 Aug 19; 17 (8): e0271267, doi: 10.1371/journal.pone.0271267.
3. Zemanová M. Syndrom suchého oka. Přehled. Česká a slovenská oftalmologie 2021; 77 (3): 107–119.
4. Odehnal M., Ferrová K., Malec J. Léčba suchého oka. Poruchy slzných žláz, slzného filmu a využití umělých slz v praxi. Praktické lékárenství 2010; 6 (3): 149–152.
5. Yang Y., Lee W., Kim Y., Hong Y. A meta-analysis of the efficacy of hyaluronic acid eye drops for the treatment of dry eye syndrome. Int J Environ Res Public Health 2021; 18 (5): 2383, doi: 10.3390/ijerph18052383.
6. Hynnekleiv L., Magno M., Vernhardsdottir R. Hyaluronic acid in the treatment of dry eye disease. Acta Ophthalmol 2022 Dec; 100 (8): 844−860, doi: 10.1111/aos.15159.
7. Varchalová D. Současné možnosti v substituční terapii syndromu suchého oka. Remedia 2006; 5 (16): 503–508.
8. Vizik oční kapky. Dr. Theiss Česká republika. Dostupné na: www.drtheiss.cz/eshop/vizik-ocni-kapky-zvlhcujici-10-ml
