Metformin − osvědčený pomocník, který efektivně chrání i srdce diabetiků

XR forma jako cesta ke zlepšení compliance pacientů

Metformin potlačuje jaterní glukoneogenezi a glykogenolýzu a zvyšuje absorpci a utilizaci glukózy v periferních tkáních. Nezvyšuje sekreci inzulinu, proto při jeho užívání nevznikají hypoglykémie.

Terapie se obvykle zahajuje dávkou 500 mg denně, ta může být postupně zvýšena až na 2000 mg denně. Metformin je k dispozici ve formě tablet s okamžitým nebo prodlouženým uvolňováním (Glucophage XR). Značnou výhodou XR formy je především snížení výskytu gastrointestinálních nežádoucích účinků (nevolnost, zvracení, průjem) související s menšími výkyvy koncentrace účinné látky v těle. Na zlepšení compliance pacientů má vliv rovněž menší frekvence užívání léku.

Snížení incidence KV komplikací

Kardiovaskulární (KV) komplikace patří mezi nejčastější příčiny úmrtí pacientů s diabetem 2. typu. Až 70 % diabetiků umírá v souvislosti s onemocněním koronárních nebo mozkových cév. Dle výsledků randomizovaných kontrolovaných studií (hlavní důkazy pocházejí ze studie UK Prospective Diabetes Study) lze užíváním metforminu incidenci kardiovaskulárních komplikací snížit.

Mechanismy protekce kardiovaskulárního systému

Vliv na metabolismus lipidů

Podáváním metforminu je podporována redukce tělesné hmotnosti. Tento účinek lze využít nejen u diabetiků, ale také u pacientek s gestačním diabetem nebo se syndromem polycystických ovarií. Vedle snížení hmotnosti je patrná rovněž redistribuce tělesného tuku. U pacientů s metabolickým syndromem je tuk ukládán viscerálně, vlivem metforminu však dochází k jeho přesunu do subkutánní oblasti. Mírné zlepšení lze pozorovat i v lipidogramu, kde se snižuje hladina LDL cholesterolu a triglyceridů a zvyšuje se hladina HDL cholesterolu.

Antiaterogenní efekt

Aterogeneze je zahájena navázáním monocytů k aktivovanému endotelu a jejich přeměnou na makrofágy po migraci do cévní stěny. Metformin zpomaluje konverzi monocytů na makrofágy, zabraňuje tak zánětlivé infiltraci cévní stěny a snížená je i produkce prozánětlivých cytokinů. Metformin rovněž snižuje expresi aktivátorů endotelu, zvyšuje odpověď cév na vazodilatační podněty a zlepšuje regulaci koagulační kaskády. Uvedené změny zpomalují aterogenezi a vznik trombů a urychlují trombolýzu. Přesný mechanismus ovlivnění funkce endotelu a aterogeneze je však stále předmětem výzkumu.

Glykace proteinů a vznik AGEs

Chronická hyperglykémie vede k intenzivní vazbě glukózy na bílkoviny, jejímž důsledkem je neenzymová glykace proteinů a následně vznik konečných produktů pokročilé glykace (AGEs). Interakcí AGEs s jejich receptorem dochází k rozvoji zánětu a zvýšení oxidačního stresu. Komplikace se rozvíjejí rovněž při modifikaci proteinů cévní stěny a ukládání AGEs v neuronech. Metformin reaguje s meziprodukty chemických reakcí probíhajících při glykaci proteinů, a částečně tak zabraňuje vzniku AGEs.

Pokles glykémie

Přísná kontrola glykémie prokazatelně snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních příhod přibližně o 15 %. Protektivní vliv má rovněž snížení hladiny glykovaného hemoglobinu (HbA_1c).

Stále perspektivní lék i po půlstoletí

Metformin je celosvětově užívaným léčivem již více než 50 let. Jeho vlastnostmi, účinností a možnými indikacemi se zabývala řada výzkumů. Během této dlouhé doby však bylo nutné aktualizovat výsledky některých studií nebo provést jejich metaanalýzy. Ověření kardioprotektivního vlivu metforminu podpořilo jeho nasazování jako léku 1. volby u pacientů s DM 2. typu. Při jeho užívání je možná značná individualizace dávek podle potřeb pacienta. Metformin může být rovněž bezpečně kombinován s dalšími antidiabetiky, aniž by bylo nutné přerušit jeho užívání nebo výrazně upravovat dávky.

(kali)

Zdroje:
1. Zilov A. V., Abdelaziz S. I., AlShammary A. et al. Mechanisms of action of metformin with special reference to cardiovascular protection. Diabetes Metab Res Rev 2019; 35 (7): e3173, doi: 10.1002/dmrr.3173.
2. Wang Y. W., He S. J., Feng X. et al. Metformin: a review of its potential indications. Drug Des Devel Ther 2017; 11: 2421−2429, doi: 10.2147/DDDT.S141675.