Gestační diabetes mellitus (GDM) představuje běžnou komplikaci, která se objevuje během II. a III. trimestru těhotenství. Udávaná data prevalence GDM na světě se různí, neboť v diagnostických kritériích GDM panují rozdíly. Skutečností nicméně zůstává, že GDM zvyšuje riziko dalších gestačních komplikací, a to jak pro matku, tak pro plod. Porozumění GDM se však stále prohlubuje a recentní poznatky v této oblasti jsou podkladem pro doporučování přísnějších diagnostických kritérií (kritéria IADPSG – International Association of Diabetes and Pregnancy Study Groups) i managementu hodnoty glykémie během gravidity.1 Po diagnostikování GDM jsou ženám doporučeny dieta a fyzická aktivita, a pokud tyto postupy ke kontrole glykémie nevedou, měly by být nasazeny vhodné léky.
Autoři prezentované metaanalýzy2 porovnávali účinnost a bezpečnost metforminu, glibenklamidu a inzulinu v léčbě GDM, a to analýzou výsledků podskupin žen s GDM diagnostikovaným podle kritérií IADPSG.
Analyzovaný vzorek hodnocené populace pacientek vznikl na základě 29 studií vyhledaných v databázích PubMed, Embase a Web of Science s datem publikace do března 2022. Zahrnuty byly randomizované kontrolované studie, které obsahovaly srovnání výsledků užívání hypoglykemických látek u žen s GDM. V případě inzulinu byly zahrnuty všechny jeho formy, jejichž podávání je vhodné v těhotenství − humánní inzulin, izofan, aspart, lispro, detemir a glargin.
K následné analýze byl použit pravděpodobnostní model – bayesovská síť (též kauzální síť, influenční diagram).
V případě metforminu analýza odhadla, že v porovnání s podáváním inzulinu jeho užívání povede k lehkému zlepšení, pokud jde o celkový hmotnostní přírůstek v těhotenství (vážený průměrný rozdíl [WMD] −1,24 kg; 95% interval spolehlivosti [CI] −2,38 až −0,09), ale i ke zvýšení rizika nedosažení cíle terapie (dle analýzy senzitivity byl poměr šancí [OR] 34,50; 95% CI 1,18–791,37).
Odhadnutý efekt metforminu dále zahrnoval zlepšení porodní hmotnosti novorozence v porovnání s užíváním inzulinu (WMD −102,58 g; 95% CI −180,45 až −25,49) i glibenklamidu (WMD −137,84 g; 95% CI −255,31 až −25,45).
Podávání metforminu se jevilo jako výhodnější i z hlediska výskytu hypoglykémie do 1 hodiny od porodu v porovnání s efektem inzulinu (OR 0,65; 95% CI 0,47–0,84) i glibenklamidu (OR 0,41; 95% CI 0,26–0,66).
Analýza s využitím pravděpodobnostního modelu − bayesovské sítě − ukázala, že v rámci látek snižujících hladinu glukózy u žen s GDM se metformin jeví jako přínosnější stran kontroly celkového hmotnostního přírůstku v graviditě, a to i v porovnání s inzulinem, a rovněž porodní hmotnosti, zatímco glibenklamid se zdá být spojen s novorozeneckou hypoglykémií. Autoři předkládané práce navrhují provedení dalších randomizovaných kontrolovaných studií zaměřených na ženy s GDM diagnostikovaným podle kritérií IADPSG. U žen s GDM, které mají inzulinovou rezistenci a nemají kontraindikace metforminu, podle nich benefity užívání metforminu nejsou omezeny na kontrolu glykémie, ale umožňují rovněž vyhnout se excesivnímu hmotnostnímu přírůstku během těhotenství u matky i plodu.
(esr)
Zdroje:
1. American Diabetes Association Professional Practice Committee. Classification and diagnosis of diabetes: Standards of medical care in diabetes – 2022. Diabetes Care 2022; 45 (Suppl. 1): S17–S38, doi: 10.2337/dc22-S002.
2. Wang T., Jing Y., Guo H. et al. Efficacy and safety of hypoglycemic agents on gestational diabetes mellitus in women: a Bayesian network analysis of randomized controlled trials. Front Public Health 2022 Dec 2; 10 : 980578, doi: 10.3389/fpubh.2022.980578.
