Hořčík je prvek důležitý pro správnou funkci řady orgánů a má klíčový význam ve fyziologii lidí i zvířat. Nepostradatelný je ve struktuře kostí a zubů a působí jako kofaktor více než 300 enzymů, mimo jiné je nezbytný pro vazbu ATP na kinázy, ovlivňuje excitabilitu membrán a nervosvalový přenos, buněčnou signalizaci, syntézu proteinů, DNA a RNA, produkci energie, regulaci glykémie a krevního tlaku. Nízký příjem hořčíku je spojen s řadou chronických onemocnění a poruch, z nichž některým je možné předejít jeho suplementací.
V organismu je obsaženo asi 25 gramů Mg, jde o čtvrtou v organismu nejčastěji se vyskytující minerální látku. Asi 50 % je ho obsaženo v kostech a 47 % v měkkých tkáních. Hladina Mg v plazmě proto málo koreluje s celkovým obsahem Mg v organismu. Absorpce Mg probíhá především v tenkém střevu a jde o paracelulární pasivní proces. Menší množství je transportováno transcelulárně aktivním transportem prostřednictvím kanálů TRPM6 a TRPM7.
Pro homeostázu Mg mají zásadní význam ledviny, protože sérové hladiny Mg jsou kontrolovány především ovlivněním jeho exkrece. Mg je filtrován v ledvinných glomerulech a většina je reabsorbována v tlustém segmentu vzestupného raménka Henleovy kličky.
Absorpce a exkrece Mg jsou řízeny různými hormony. 1,25-dihydroxyvitamin D [1,25(OH)2D] stimuluje absorpci Mg ze střeva, ale Mg je zároveň nezbytný pro vazbu vitaminu D na jeho transportní protein a pro přeměnu vitaminu D na jeho aktivní formu 1,25(OH)2D. Estrogeny a parathormon (PTH) ovlivňují exkreci Mg a estrogeny také stimulují expresi TRPM6, jež je zároveň regulována i koncentrací Mg v séru.
Absorpce Mg je významně propojena také s hladinou vápníku. Hypokalcémie stimuluje uvolnění PTH, ke kterému ovšem nedojde při nízké hladině Mg. Sekrece PTH se zvýší po podání hořčíku, který je zároveň nutný i pro dostatečnou senzitivitu tkání k PTH. Ten zvyšuje absorpci Mg ve střevu a jeho reabsorpci v ledvinách a uvolnění z kostí, ale hyperkalcémie tento efekt antagonizuje.
Především v rozvinutých zemích stále klesá příjem Mg z potravy a vody. Nejvýznamnějším zdrojem Mg jsou listová zelenina, ořechy a celozrnné výrobky. Průmyslovým zpracováním obilí na mouku se ztrácí 82–97 % původně obsaženého Mg. Doporučený denní příjem Mg u nás činí 375 mg za den. Výzkumy ukázaly, že 3/4 Američanů nedosahují doporučeného denního příjmu, jenž je v USA stanoven na 300 mg pro muže a 250 mg pro ženy.
Za normální hodnoty koncentrace Mg v séru se považují 0,7–1,0 mmol/l, některé zahraniční zdroje však uvádějí 0,76–1,15 mmol/l. Příčinou hypomagnezémie mohou být kromě jeho nedostatku v potravě i malabsorpční syndromy, alkoholismus, nedostatečně kontrolovaný diabetes mellitus (DM), endokrinní poruchy, onemocnění ledvin, dialýza a užívání některých léků, především diuretik a inhibitorů protonové pumpy, ale i některých antibiotik a chemoterapeutik. Existují také geneticky podmíněné typy hypomagnezémií.
K projevům hypomagnezémie dochází až při výraznějším poklesu hladin Mg. K časným příznakům patří ztráta chuti k jídlu, nauzea, zvracení, únava a slabost. Hypomagnezémie je často spojena s hypokalémií a hypokalcémií. Při závažném nedostatku Mg se objevují příznaky spojené se zvýšenou excitabilitou nervového systému: třes, karpopedální spasmy, svalové křeče, tetanie až generalizované křeče. Hypomagnezémie rovněž způsobuje srdeční arytmie. Projevuje se síňovými a komorovými tachyarytmiemi, extrasystolami, prodloužením intervalu QT a torsade de pointes. Dochází také k zesílení arytmogenních účinků digoxinu.
Kromě arytmogenního účinku je nedostatečný příjem Mg rizikovým faktorem pro vznik hypertenze, aterosklerózy, ischemické choroby srdeční, ischemického iktu, rozšíření intimomediální tloušťky karotid a zvýšenou produkci volných radikálů, která k těmto poruchám zároveň také přispívá.
Deficit Mg zvyšuje sérové hladiny TNF-α a prozánětlivých cytokinů a zřejmě prostřednictvím ovlivnění mastocytů stimuluje jaterní fibrózu a steatózu. Zvyšuje citlivost organismu k fyziologickému stresu a snižuje antivirovou a protinádorovou buněčnou imunitní odpověď.
Nedostatečný příjem hořčíku koreluje s výskytem úzkostných poruch a depresí a jeho chronický nedostatek v nervovém systému je spojován s neurodegenerativními procesy včetně Parkinsonovy choroby. Bylo zjištěno, že pacienti s migrénami nebo záchvatovou bolestí hlavy (cluster headache) mají nízké hladiny Mg. Výzkumy také ukázaly, že podávání Mg bylo účinné v profylaxi i léčbě migrény.
Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD – attention deficit hyperactivity disorder) patří k nejčastějším psychiatrickým onemocněním dětí. Několik studií ukázalo, že děti s ADHD mají sníženou hladinu hořčíku v séru a erytrocytech a sníženou aktivitu Mg2+-ATPázy. Výsledky několika výzkumů naznačují možný přínos suplementace Mg u pacientů s ADHD.
Nižší hladiny Mg byly nalezené i v mozku a séru pacientů s Alzheimerovou chorobou, role Mg v její patogenezi je však zatím nejasná.
Nedostatečný příjem Mg v těhotenství je spojován s rizikem preeklampsie a předčasného porodu. Mg ve formě i. v. aplikovaného MgSO4 se používá jako tokolytikum a při léčbě preeklampsie a eklampsie. Bylo prokázáno, že podávání Mg ženám s vysokým rizikem předčasného porodu má u rizikových novorozenců neuroprotektivní účinky.
Nízké hladiny Mg jsou spojovány se zvýšeným rizikem rozvoje DM 2. typu a metabolického syndromu. Suplementace Mg vedla u pacientů s poruchou glukózové tolerance k úpravě inzulinorezistence a ke snížení hladiny glukózy. Nízké hladiny Mg u pacientů s DM 2. typu korelovaly se zvýšeným rizikem progrese poškození renálních funkcí a diabetické retinopatie.
Mg je důležitý pro stav kostí. Nedostatek Mg vede k jejich remodelaci a osteopenii. Mg ovlivňuje metabolismus kostí také nepřímo prostřednictvím svého vlivu na vitamin D a PTH. Bylo zjištěno, že ženy s osteoporózou mají významně nižší hladiny Mg.
Intravenózní podání Mg může mít příznivý efekt u akutního záchvatu astmatu, kde nebyla dostatečně účinná β-sympatomimetika. Přidání inhalačně podaného Mg k β2-sympatomimetikům bylo dle několika studií přínosné u akutní exacerbace astmatu.
Chronický alkoholismus vede ke ztrátám Mg. Některé studie potvrdily, že suplementace Mg u alkoholiků částečně upravuje zvýšené hladiny enzymů GGT, ALT a AST v séru, a může tedy působit hepatoprotektivně.
Nedostatečný příjem Mg je v rozvinutých zemích častý a je spojen se zvýšeným rizikem rozvoje kardiovaskulárních onemocnění, neurologických, metabolických i jiných poruch, kterým je možné předejít suplementací Mg. U některých onemocnění je podávání Mg přínosné i v jejich terapii.
(blu)
Zdroje:
