Diabetes mellitus a elektrolytové poruchy

3. 11. 2015

U pacientů s diabetem mellitem (DM) se často vyskytují poruchy elektrolytové rovnováhy, zvláště při dekompenzaci nemoci nebo u diabetické ketoacidózy. U těchto pacientů dochází k výrazné depleci draslíku (kalium – K), hořčíku (magnezium – Mg) a fosforu (P), narušen bývá i metabolismus sodíku (natrium – Na). Článek popisuje nejčastější elektrolytové poruchy u DM a vysvětluje mechanismy jejich vzniku.

Inzerce

Většina těchto poruch má příčiny multifaktoriální. Roli v jejich vzniku hraje u všech pacientů nutriční stav, gastrointestinální absorpční kapacita, související poruchy acidobazické rovnováhy, farmakoterapie a další (hlavně renální) komorbidity. Zvláštní skupinu pak tvoří kriticky nemocní pacienti. U pacientů s DM mají zásadní vliv porušené funkce ledvin, malabsorpce, poruchy acidobazické rovnováhy a současné užívání více léků.

Poruchy metabolismu sodíku

DM je dobře známou příčinou poruch homeostázy Na, a to kombinací mechanismů. Samotný DM je spojen spíše s hyponatrémií. Sérové hladiny Na snižuje na podkladě hemodiluce hyperglykémie, proto by k hodnocení hladiny Na u hyperglykemických pacientů mělo být využíváno spíše korigovaného Na. Dekompenzovaný DM může ale vést i k hyponatrémii hypovolemické z důvodu osmotické diurézy, ztráty Na močí zvyšují i ketolátky u diabetické ketoacidózy. Častá je i hyponatrémie vyvolaná léky. Méně často je mezi DM a hyponatrémií vztah inverzní, tedy že symptomatická hyponatrémie vede k herniaci mozku a vzniku centrálního DM a diabetu insipidu.

hypernatrémii může dojít v případě nedostatečného příjmu tekutin při nadměrné osmotické diuréze. Hypernatrémie byla zaznamenána asi u třetiny pacientů s DM s dysnatrémií. V každém případě je nutné hladinu sérového sodíku korigovat pomalu, protože rychlé změny mohou vést k centrální demyelinizaci.

Poruchy metabolismu draslíku

K hypokalémii u DM dochází v důsledku redistribuce K z extracelulárního prostoru do intracelulárního, následkem gastrointestinálních ztrát K u malabsorpce či kvůli zvýšeným renálním ztrátám K. Inzulin podporuje přestup K do buněk, čímž vznik hypokalémie podporuje. Na depleci K je nutné myslet i u většiny pacientů s ketoacidózou a hyperglykemickým hyperosmolárním syndromem. Komplikace hypokalémie jsou závažnější u pacientů s DM a hypertenzí, infarktem myokardu či srdečním selháním.

Hyperkalémie se u diabetiků vyskytuje častěji než v běžné populaci. Roli přitom hrají redistribuce K při acidóze, deficit inzulinu, hypertonicita, rozpad buněk a užívaná léčiva. Časté je také snížené vylučování ledvinami z důvodu jejich porušené funkce.

Poruchy metabolismu hořčíku

U DM je častá hypomagnezémie, DM je sám o sobě nezávislým rizikovým faktorem pro hypomagnezémii u lidí starších 55 let (OR 3,32; 95% CI 2,00–5,50). Mezi pacienty s hypomagnezémií je až 40 % pacientů s DM. Kromě glykosurie existuje několik dalších vysvětlení – nízký příjem ve stravě, glomerulární hyperfiltrace, alterovaný inzulinový metabolismus, diuretika, metabolická acidóza. U některých pacientů může k hypomagnezémii přispívat i průjem v důsledku diabetické autonomní neuropatie nebo terapie metforminem. U pacientů s hypalbuminémií je nutné k odhadu hladiny Mg používat jeho korigovanou hodnotu, protože hypalbuminémie vede k falešné hypomagnezémii.

Nejdůležitějším následkem snížené hladiny Mg jsou poruchy pochodů na membránách ve svalech, nervech a srdci. Sekundárně navíc může vyvolat hypokalémii, hypokalcémii a hypofosfatémii. Chronická hypomagnezémie je zodpovědná za dlouhodobé komplikace DM – hypertenzi, aterosklerózu, onemocnění karotických artérií, dyslipidémii, diabetickou retinopatii, neuropatii a tkáňové ischemie. Zvýšený příjem Mg potravou může snížit riziko vzniku DM 2. typu.

Poruchy metabolismu vápníku

Pacienti s DM a nefrotickým syndromem mohou trpět hypokalcémií, stejně jako pacienti s hypomagnezémií, deficitem vitamínu D či nemocní léčení furosemidem. Stejně jako v případě Mg vede i u tohoto iontu hypalbuminémie k pseudohypokalcémii.

Poruchy metabolismu fosforu

U pacientů s DM se vyskytuje převážně hypofosfatémie, a to v důsledku celé řady faktorů – deficitu vitamínu D, malabsorpce a užívání diuretik (thiazidy a furosemid).

Elektrolytové abnormality mohou být nejen u pacientů s DM spojeny se zvýšenou morbiditou a mortalitou. Poměrně časté jsou převážně u dekompenzovaného DM, u starších pacientů a u renálních onemocnění. U pacientů s DM je v případě výskytu elektrolytové dysbalance nutno pečlivě kontrolovat glykémii a přerušit léčbu rizikovými farmaky, pokud je to možné.

(epa)

Zdroj: Liamis G., Liberopoulos E., Barkas F., Elisaf M. Diabetes mellitus and electrolyte disorders. World J Clin Cases  2014 October 16; 2 (10): 488–496; doi: 10.12998/wjcc.v2.i10.488



Štítky
Gynekologie a porodnictví Interní lékařství Neurologie Praktické lékařství pro dospělé
Nejnovější kurzy
Hořčík nad zlato aneb Nedostatek magnézia z pohledu internisty, neurologa a gynekologa
Autoři: MUDr. Jarmila Křížová, Ph.D., MUDr. Magdaléna Hlavačková, MUDr. Petra Herboltová

Přejít do kurzů
Nejčtenější tento týden Celý článek
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se