Kognitivní funkce jako klíčový parametr úspěšnosti léčby schizofrenie

Kognitivní deficit u pacientů se schizofrenií 

Prevalence kognitivních poruch u schizofrenie je velmi vysoká, kognitivními příznaky v některé z domén trpí až 85 % pacientů. Kognitivní poruchy přitom postihují všechny důležité domény kognice, například rychlost zpracování informací, vizuální a pracovní paměť, exekutivní funkce či sociální kognici, a ovlivňují úspěšnost pacientů ve společenském i pracovním životě. Řada pacientů se schizofrenií navíc trpí kombinací kognitivního a materiálního deficitu, která je představována životem na hranici ekonomické soběstačnosti, což v začarovaném kruhu vede k prohlubování deficitu finančních prostředků a kognitivních funkcí.

Kognitivní poruchy jsou přitom přítomné již v prodromálních fázích onemocnění (obdobně jako negativní příznaky schizofrenie), přičemž v čase jsou stabilní nebo se dále prohlubují. Kognitivní deficit se stává jednou z hlavních překážek dosažení uzdravení a hraje také důležitou úlohu v náhledu na onemocnění, ale i v rámci dlouhodobé prognózy. Například podle studie, kterou publikovali Ahearnová et al., bylo u válečných veteránů se schizofrenií pozorováno vyšší riziko rozvoje demence v porovnání s jedinci bez závažného duševního onemocnění (poměr incidence [IRR] 2,92).

Klíčový parametr úspěšnosti léčby

Posílení kognitivních funkcí může vést ke zlepšení sociálního fungování, posílení sebevědomí, autenticity, hlubšímu porozumění onemocnění, zkvalitnění dialogu pacienta s lékařem a zvýšení kontroly nad emocemi a adherence k terapii, ale také ke zlepšení finanční soběstačnosti.

Kognitivní deficit lze u pacientů se schizofrenií omezit řadou nefarmakologických modalit, například pomocí pravidelné fyzické aktivity, skladbou potravy, sociálními kontakty, minimalizací stresu, kvalitním spánkem a vyvarováním se kouření tabákových výrobků. Důležitým aspektem je také volba vhodné psychofarmakoterapeutické modality. Jednu z nevýhod moderních psychofarmak spatřuje docent Anders v tom, že velmi dobře a rychle redukují pozitivní příznaky schizofrenie, což může zejména u mladých pacientů vést k nízké adherenci k dlouhodobé terapii a horšímu ovlivnění kognitivních poruch a negativních příznaků schizofrenie.

Přednášející současně vyzdvihl neuroprotektivitu antipsychotik 2. generace a upozornil na jejich obezitogenní potenciál, což jsou dva protichůdné aspekty této generace léčiv, protože zvýšení hmotnosti vede k produkci prozánětlivých cytokinů a zhoršení kognitivních funkcí.

Důležitá je také redukce užívání benzodiazepinů kvůli jejich negativnímu vlivu na kognitivní funkci, například na základě antineuroplastického účinku. Mezi receptory s negativním vlivem na kognitivní funkce patří zejména histaminové receptory H₁ (útlum, sedace, ospalost) a muskarinové receptory M₁ (poruchy paměti, deliriózní stavy, narušení kognice).

Role lurasidonu v ovlivnění kognitivních funkcí

Antipsychotikem s příznivým vlivem na kognitivní funkce je například lurasidon, jehož prokognitivní efekt je dán antagonismem serotoninových receptorů 5-HT₇ (prokognitivní efekt) a adrenergních receptorů α_2C (prokognitivní, antidepresivní efekt) a parciálním agonismem serotoninových receptorů 5-HT_1A (prokognitivní, antidepresivní efekt). Lurasidon ve srovnání s novějšími typy antipsychotik, mezi něž se řadí brexpiprazol, aripiprazol a kariprazin, vykazuje nejvyšší afinitu k receptorům 5-HT₇ a současně jen zanedbatelnou afinitu k histaminovým receptorům H₁.

Efekt na kognitivní funkce lurasidonu byl porovnáván i s dalšími běžnými typy antipsychotik, jako je například kvetiapin. Loebel et al. a Harvey et al. publikovali studie, ve kterých byl porovnáván efekt na kognitivní funkce při podávání lurasidonu v dávce 37–148 mg/den v porovnání s kvetiapinem XR v dávce 200–800 mg/den a placebem. Po 6 týdnech léčby byl pozorován signifikantní příznivý efekt na neurokognitivní funkce při podávání lurasidonu 148 mg/den v porovnání se skupinou na kvetiapinu XR v dávce 600 mg/den a na placebu (při krátkodobém podávání nebyl u nižších dávek lurasidonu pozorován statisticky signifikantní efekt).

Tento efekt byl ještě zvýrazněn v rámci prodlouženého podávání po 3 a 6 měsících terapie, k nástupu plně vyjádřeného prokognitivního účinku lurasidonu je tak podle docenta Anderse zapotřebí vyčkat delší dobu. V rámci dlouhodobého podávání byl pozorován signifikantní efekt lurasidonu v dávce 37–148 mg/den v porovnání s kvetiapinem XR v dávce 200–800 mg/den, a to ve všech kognitivních doménách narušených schizofrenií. V další studii vedlo podávání lurasidonu v porovnání s kvetiapinem k signifikantní redukci denní ospalosti, přičemž při podávání kvetiapinu v dlouhodobém horizontu (3 a 6 měsíců) byl pozorován signifikantně větší podíl pacientů s denní ospalostí.

KV rizikové faktory a kognitivní deficit jako spojené nádoby

Jako esenciální pro podporu kognitivních funkcí docent Anders podtrhuje synergii mechanismů účinku v podobě multimodálního receptorového působení, absence sedace a anticholinergních efektů, což splňuje například antipsychotikum lurasidon. Podle recentních studií je také důležitá absence obezitogenního potenciálu, protože zvýšená tělesná hmotnost komplexním mechanismem systémového a lokálního zánětu vede ke kognitivnímu deficitu, přičemž kardiovaskulární rizikové faktory a kognitivní deficit představují u pacientů se schizofrenií spojené nádoby.

Ze studie, kterou publikovali Hagi et al., tak například vyplynulo, že statisticky signifikantně vyšší míra poklesu kognitivních funkcí byla pozorována u pacientů se současnou přítomností metabolického syndromu, diabetu a arteriální hypertenze.

Na závěr svého sdělení docent Anders shrnul i poznatky z prvotních studií zabývajících se metabolickým rizikem a podáváním lurasidonu. Na základě současných výsledků se zdá, že je u pacientů s vyšším metabolickým rizikem pozorován nižší efekt léčby na kognitivní funkce, a u těchto nemocných tak bude nejspíše v blízké budoucnosti kladen větší důraz na udržení nízkého metabolického rizika pro maximalizaci efektu terapie.

(holi)

Zdroje:
1. Anders M. Kognitivní funkce jako klíčový parametr léčby schizofrenie. Schizofrenie – symptomy na miskách vah, Praha, 11. 5. 2022. Dostupné na: www.youtube.com/watch?v=dl7JXX_i2zs
2. Ahearn E. P., Szymanski B. R., Chen P. et al. Increased risk of dementia among veterans with bipolar disorder or schizophrenia receiving care in the VA Health System. Psychiatr Serv 2020; 71 (10): 998–1004, doi: 10.1176/appi.ps.201900325.
3. Loebel A., Cucchiaro J., Sarma K. et al. Efficacy and safety of lurasidone 80 mg/day and 160 mg/day in the treatment of schizophrenia: a randomized, double-blind, placebo- and active-controlled trial. Schizophr Res 2013; 145 (1–3): 101–109, doi: 10.1016/j.schres.2013.01.009.
4. Loebel A., Cucchiaro J., Xu J. et al. Effectiveness of lurasidone vs. quetiapine XR for relapse prevention in schizophrenia: a 12-month, double-blind, noninferiority study. Schizophr Res 2013; 147 (1): 95–102, doi: 10.1016/j.schres.2013.03.013.
5. Harvey P. D., Siu C. O., Hsu J. et al. Effect of lurasidone on neurocognitive performance in patients with schizophrenia: a short-term placebo- and active-controlled study followed by a 6-month double-blind extension. Eur Neuropsychopharmacol 2013; 23 (11): 1373–1382, doi: 10.1016/j.euroneuro.2013.08.003.
6. Loebel A. D., Siu C. O., Cucchiaro J. B. et al. Daytime sleepiness associated with lurasidone and quetiapine XR: results from a randomized double-blind, placebo-controlled trial in patients with schizophrenia. CNS Spectr 2014; 19 (2): 197–205, doi: 10.1017/S1092852913000904.
7. Hagi K., Nosaka T., Dickinson D. et al. Association between cardiovascular risk factors and cognitive impairment in people with schizophrenia: a systematic review and meta-analysis. JAMA Psychiatry 2021; 78 (5): 510–518, doi: 10.1001/jamapsychiatry.2021.0015.