Pacienti se schizofrenií mají ve srovnání s běžnou populací o 10–18 let kratší střední délku života. Hlavní příčinu úmrtí přitom představují kardiovaskulární onemocnění (ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda a městnavé srdeční selhání), na něž umírají až dvě třetiny schizofreniků (2).
Dle studií jsou nejčastějšími rizikovými faktory (RF) dyslipidémie (61 %), kouření (55 %), obezita (41 %), diabetes mellitus (19 %) a hypertenze (17 %) (1). Kromě životního stylu (stravovacích návyků a nedostatečné fyzické aktivity) může ke zvyšování KV rizika přispívat i sociální deprivace či problematická komunikace mezi pacientem a lékařem spolu s jeho non-compliance. Adekvátní primární prevence tak často neprobíhá ani po odhalení těchto RF. Dále je třeba zmínit kardiometabolické nežádoucí účinky antipsychotik, jakými jsou nárůst hmotnosti, dyslipidémie apod.
Kardiovaskulárními riziky u schizofreniků se již zabývala řada studií.
Jedna z metaanalýz (1) porovnávala 10leté KV riziko u pacientů se schizofrenií a u pacientů s depresí. K jeho odhadu bylo využito Framinghamského skóre (FRS), které zohledňuje věk, pohlaví, kouření, systolický tlak krve a hladinu celkového cholesterolu. Vyšší KV riziko bylo pozorováno u pacientů se schizofrenií (FRS 5,8−14,0) než u pacientů s depresí (FRS 4,7−11,9).
KV rizikem v kontextu pozitivních a negativních příznaků schizofrenie se za využití stejného skóre zabývala i další studie (3). 10leté KV riziko dosahovalo u schizofreniků 5,16 % v porovnání s 3,02 % u pacientů v kontrolní skupině (p = 0,03). Mezi FRS a negativními a pozitivními příznaky nebyla zjištěna žádná souvislost. Skóre však významně korelovalo s věkem, počtem hospitalizací a dobou trvání onemocnění (r = 0,300; 0,261; 0,252). Vyšší bylo také u pacientů léčených antipsychotiky (p = 0,008). Naopak nižší skóre bylo pozorováno při vyšších koncentracích HDL cholesterolu v krvi (p = 0,048). Pacienti léčení jedním antipsychotikem měli obecně vyšší koncentrace HDL cholesterolu v krvi a nižší FRS než pacienti užívající ≥ 2 antipsychotika.
Dispenzarizace pacientů se schizofrenií by se neměla zaměřovat pouze na psychotické příznaky, ale také na kardiovaskulární a metabolické poruchy (ne)související s léčbou. Nutné je zaměřit se na životní styl pacienta a ve spolupráci s dalšími specialisty léčit případné metabolické komorbidity v rámci primární prevence KV onemocnění. Neméně důležitá je i volba antipsychotika.
Jedním z léčiv s nízkým rizikem kardiometabolických nežádoucích účinků je lurasidon. Patří mezi atypická antipsychotika ze skupiny SDA (antagonisté serotoninových a dopaminových receptorů), indikovaný je k terapii schizofrenie u dospělých a dospívajících pacientů starších 13 let. Dle dostupných údajů 95 % pacientů léčených tímto přípravkem nezaznamenalo klinicky významnou změnu tělesné hmotnosti (definováno jako změna o ≥ 7 % po 6 týdnech užívání).
(mafi)
Zdroje:
1. Foguet-Boreu Q., San Marin M. I. F., Mateo G. F. et al. Cardiovascular risk assessment in patients with a severe mental illness: a systematic review and meta-analysis. BMC Psychiatry 2016; 16: 141, doi: 10.1186/s12888-016-0833-6.
2. Ratna V. V. J., Vempadapu M., Kolakota R. K. et al. Risk of cardiovascular disease in schizophrenia: a mini review. AJPSci 2019; 9 (2): 131–136, doi: 10.5958/2231-5659.2019.00019.5.
3. Kilicaslan E. E., Karakilic M., Erol A. The relationship between 10 years risk of cardiovascular and schizophrenia symptoms: preliminary results. Psychiatry Investig 2019; 16 (12): 933–939, doi: 13.30773/pi.2019.0063.
4. Latuda. Dostupné na: www.latuda.com/bpd/about-latuda.html
