Eletriptan jako efektivní a bezpečný lék v akutní terapii migrény

Charakteristika eletriptanu

Triptany se uplatňují jako léky 1. volby v terapii středně těžkých až těžkých záchvatů migrény nebo i u záchvatů lehkých, jež nereagují na analgetika či nesteroidní protizánětlivé látky (NSAIDs). Eletriptan je selektivní agonista receptorů 5-HT_1B/1D/1F s vazokonstrikčním účinkem především na intrakraniální cévy. Mezi triptany vyniká nejrychlejší absorpcí a nejlepší penetrací do CNS a je považován za bezpečný lék s minimálním rizikem vzniku závažných nežádoucích účinků. Ve skupině triptanů platí za lék volby pro pacienty s kardiovaskulárním rizikem bez přítomnosti ischemické choroby srdeční (ICHS). ICHS patří společně s cerebrovaskulárními onemocněními, ischemickou chorobou periferních cév a těhotenstvím mezi kontraindikace jeho podávání. 

Eletriptan v klinických studiích

V řadě klinických studií se eletriptan ukázal jako signifikantně účinnější v porovnání s placebem při léčbě akutního záchvatu migrény v obou dostupných dávkách (40, 80 mg), ale i v nižší dávce 20 mg. Metaanalýza 74 publikovaných studií prokázala, že eletriptan v dávce 40 mg je v porovnání se všemi ostatními triptany efektivnější vždy alespoň v jednom ze dvou hodnocených parametrů (dosažení bezbolestného stavu do 2 hodin, udržení bezbolestného stavu po dobu 24 hodin, zmírnění bolesti hlavy do 2 hodin a udržení zmírněné bolesti po dobu 24 hodin). Podle výsledků metaanalýzy mají pacienti užívající eletriptan nejvyšší pravděpodobnost dosažení stavu bez bolesti hlavy do 2 hodin i jeho udržení po dobu 24 hodin.

Porovnání s ostatními triptany

Účinnost eletriptanu byla přímo porovnávána s některými dalšími triptany i v tzv. head-to-head klinických hodnoceních. Spolu se subkutánně podaným sumatriptanem, rizatriptanem a zolmitriptanem vykazoval eletriptan nejpříznivější výsledky v léčbě akutní ataky migrény. V dávce 40 a 80 mg byl podle jedné z analýz účinnější a působil rychleji než perorálně podaný sumatriptan v dávce 100 mg.

Eletriptan se v porovnání s placebem ukázal jako účinné antimigrenikum i u pacientů, kteří nereagovali na předchozí léčbu sumatriptanem nebo jej netolerovali. Jiná studie zaměřená na switch mezi triptany zaznamenala jeho účinnost u pacientů neodpovídajících na léčbu rizatriptanem nebo NSAIDs.

Lékové interakce

Eletriptan je metabolizován výhradně jaterním cytochromem P450, a to především CYP3A4. Monoaminoxidáza MAO-A, jež biotransformuje např. sumatriptan, se metabolismu eletriptanu vůbec neúčastní. Pacienti s lehkou až středně těžkou poruchou jaterních funkcí mají sice zvýšenou maximální plazmatickou koncentraci eletriptanu (C_max) a také systémovou expozici (AUC), úprava dávkování však nemusí být nutná. Nemocní s těžkým jaterním poškozením by toto léčivo neměli užívat. U několika potentních inhibitorů CYP3A4 (např. verapamilu či flukonazolu) byly hlášeny klinicky signifikantní farmakokinetické interakce s eletriptanem, proto je třeba důkladně zvážit jejich současné podávání.

Při současném podání eletriptanu s léky používanými k profylaxi migrény (např. betablokátory, tricyklickými antidepresivy nebo antidepresivy ze skupiny SSRI) nebyly zaznamenány žádné interakce ani nežádoucí příhody. Výjimku tvoří ergotamin a jeho deriváty (methysergid), které by neměly být podány 24 hodin před užitím eletriptanu nebo po něm z důvodu rizika zvýšení krevního tlaku.

Shrnutí a závěr

Eletriptan bezpečný lék, který při terapii akutního záchvatu migrény vykazuje v porovnání s ostatními triptany srovnatelnou nebo vyšší efektivitu. Ačkoliv se jedná o triptan s nejkomplexnějším farmakodynamickým a farmakokinetickým profilem, lékové interakce nepředstavují zásadní komplikaci terapie. Eletriptan je primárně metabolizován CYP3A4, proto je důležité pečlivě zvážit jeho předepsání spolu s potentními inhibitory CYP3A4. Z farmakodynamických interakcí je nepříznivá kombinace s deriváty námelových alkaloidů.

(vef)

Zdroj: Capi M., Curto M., Lionetto L. et al. Eletriptan in the management of acute migraine: an update on the evidence for efficacy, safety, and consistent response. Ther Adv Neurol Disord 2016; 9 (5): 414–423, doi: 10.1177/1756285616650619.