Pokrok molekulární diagnostiky umožnil identifikovat některé terapeuticky cílitelné aberace CCA. Patří mezi ně také mutace IDH1, která se vyskytuje asi u 16–19 % intrahepatálních CCA (iCCA) a hraje klíčovou roli v patogenezi onemocnění. U pacientů s touto somatickou mutací ivosidenib v klinické studii ClarIDHy významně prodloužil PFS v porovnání s placebem (2,7 vs. 1,4 měsíce; p < 0,0001). Medián celkového přežití (OS) činil 10,3 měsíce v rameni s ivosidenibem oproti adjustovanému OS 5,1 měsíce v rameni s placebem po jeho očištění o pacienty, kteří po progresi přešli na aktivní léčbu ivosidenibem (metoda RPFST; poměr rizik [HR] 0,49; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,34–0,70).
Shrnujeme kazuistiku z české reálné praxe týkající se pacienta s metastatickým iCCA a dlouhodobým PFS při léčbě ivosidenibem ve 2. linii.
62letý muž bez významných interních komorbidit byl v červnu 2023 odeslán ze spádového pracoviště k provedení diagnostiky a histologické verifikace ložisek v oblasti jaterního hilu a levého femuru. Zjištěn byl nízce diferencovaný adenokarcinom, zřejmě metastáza tumoru v pankreatobiliární oblasti. Zahájena byla standardní paliativní chemoterapie (CHT) cisplatinou a gemcitabinem. Od července 2023 pacient podstoupil 6 cyklů této terapie. Nejlepší dosaženou léčebnou odpovědí byla stabilizace onemocnění dle vyšetření výpočetní tomografií (CT) na počátku listopadu 2023. V průběhu CHT byla provedena paliativní ortopedická stabilizace diafýzy levého femuru. Z důvodu bolestí byla aplikována analgetická radioterapie na levý femur (20 Gy v 5 frakcích). Pacient snášel léčbu relativně dobře, objevily se typické nežádoucí účinky – nechutenství, nevolnost, únava a očekávané alterace krevního obrazu, pro které byl upravován interval dávek.
CT vyšetření v lednu 2024 ovšem ukázalo progresi v oblasti jater i levého femuru. Molekulárně genetické vyšetření odhalilo patogenní mutace v genech IDH1 (p.R132C) a FGFR2 (p.Pro286_Lys300delinsGln). Po schválení žádosti o úhradu byla v březnu 2024 zahájena terapie ivosidenibem. Léčba probíhala po celou dobu bez významnějších nežádoucích účinků. Pacient udával subjektivní zlepšení stavu včetně zmírnění bolesti levé kyčle, což mu umožnilo chůzi o francouzských holích.
Kontrolní CT po 3měsíční terapii potvrdilo stabilizaci onemocnění. V průběhu léčby došlo k rozvoji akutní cholangitidy s nutností provedení endoskopické retrográdní cholangiopankreatikografie (ERCP) s papilotomií a přechodným zavedením pankreatického pigtailu za antibiotické clony. Pro tuto infekční komplikaci bylo podávání ivosidenibu krátkodobě přerušeno. I tak v listopadu 2024 přetrvávala stabilizace onemocnění.
V lednu 2025 CT vyšetření odhalilo progresi nálezu, opět v oblasti jater i femuru. Pacient přesto udával zlepšení kvality života, zmírnění bolestí a snížení potřeby analgetik. Po diskusi s ním ohledně dalších terapeutických možností byla nasazena 3. linie léčby režimem mFOLFOX6.
Ivosidenib může být významným přínosem v léčbě pacientů s iCCA s mutací IDH1 z hlediska objektivního nálezu, subjektivního zlepšení stavu i přežití. Tato kazuistika ukazuje 9měsíční PFS u nemocného s metastatickým iCCA při léčbě ivosidenibem ve 2. linii a ilustruje význam včasného provedení molekulární analýzy k ověření přítomnosti terapeuticky cílitelných mutací. Díky mezioborové spolupráci a komplexní péči může být dosaženo zlepšení kvality života a prodloužení přežití pacientů i s tímto vzácným generalizovaným onemocněním.
(zza)
Zdroj: Kopecký J., Hoffmann P., Priester P., Kristlová M. Ivosidenib v léčbě metastatického cholangiocelulárního karcinomu – kazuistika. Klinická onkologie 2025; 38 (2): 148–152, doi: 10.48095/ccko2025149.
