Navzdory vysoké morbiditě a mortalitě depresivní fáze v rámci bipolární afektivní poruchy zůstává optimální antidepresivní léčba předmětem debat. Cílem prezentovaného systematického přehledu bylo zhodnocení účinnosti a bezpečnosti valproátu a jiných antikonvulziv v terapii deprese u pacientů trpících bipolární afektivní poruchou.
Dlouhodobý průběh bipolární afektivní poruchy je určen především depresivními epizodami, a to navzdory výrazným příznakům manických fází. Bipolární deprese naneštěstí bývá zaměňována za těžkou depresivní poruchu, a pacienti tak ne vždy podstupují vhodnou terapii. Většina dosud publikovaných farmakologických studií se navíc soustředila na terapii manické fáze.
Terapie depresivní fáze u bipolární afektivní poruchy má přitom některá specifika. Jedná se především o skutečnost, že farmaka užívaná v terapii unipolární deprese nemusejí účinkovat u pacientů s bipolární depresí. Současnou výzvou je potlačení depresivních symptomů bez indukce manické fáze.
Cílem systematického přehledu bylo zhodnocení účinnosti valproátu a dalších antikonvulziv v terapii depresivní fáze. Inkluzní kritéria splnilo celkem 18 randomizovaných kontrolovaných klinických studií, přičemž 3 z nich hodnotily účinnost a bezpečnost terapie valproátem.
Davis et al. ve své studii publikovali pozitivní výsledky antidepresivní terapie valproátem u pacientů s bipolární afektivní poruchou. Studie trvající 8 týdnů se zúčastnilo 25 jedinců v depresivní fázi trpících bipolární afektivní poruchou typu I. Účastníkům studie byl nejprve podáván valproát v iniciační dávce 500 mg/den nebo placebo. Medikace byla rapidně titrována do dávky 2500 mg/den, aby bylo dosaženo sérových hladin 50–100 μg/ml. Valproát v porovnání s placebem dosáhl větší efektivity v redukci symptomů deprese (p = 0,0002) a anxiety (p = 0,0001), jež byly hodnoceny pomocí Hamiltonových škál. Míra zlepšení v průběhu terapie byla dvojnásobná oproti placebu v případě deprese a trojnásobná oproti placebu v případě anxiety. Valproát byl dobře tolerován, pouze jeden pacient musel terapii přerušit kvůli nežádoucím účinkům léku.
Ve studii trvající 6 týdnů, kterou publikovali Ghaemi et al., byla hodnocena terapie valproátem u 18 pacientů s bipolární afektivní poruchou typu I a II. U pacientů podstupujících terapii valproátem byla prokázána signifikantní redukce depresivních symptomů hodnocená pomocí škály MADRS (Montgomery–Asberg Depression Rating Scale; p = 0,0078). Při terapii valproátem došlo k poklesu absolutního skóre o 13,6 bodu v porovnání s 1,4 bodu při terapii placebem.
Muzina et al. publikovali studii trvající 6 týdnů s větším vzorkem pacientů trpících bipolární afektivní poruchou typu I a II (n = 54). Průměrná dávka valproátu činila 1606 mg/den a průměrná sérová hladina valproátu 82 μg/ml. Také v této studii bylo dosaženo signifikantní redukce skóre MADRS při terapii valproátem v porovnání s placebem. Podíl pacientů, kteří dosáhli kritérií terapeutické odpovědi a remise, činil 38,5 %, respektive 23 %, v porovnání s 10,7 % pacientů užívajících placebo (pro oba parametry).
Z výsledků randomizovaných kontrolovaných klinických studií vyplývá, že valproát je efektivní a bezpečnou metodou terapie depresivní fáze u pacientů s bipolární afektivní poruchou.
(holi)
Zdroje:
1. Reinares M., Rosa A. R., Franco C. et al. A systematic review on the role of anticonvulsants in the treatment of acute bipolar depression. Int J Neuropsychopharmacol 2013; 16 (2): 485–496, doi: 10.1017/S1461145712000491.
2. Davis L. L., Bartolucci A., Petty F. Divalproex in the treatment of bipolar depression: a placebo-controlled study. J Affect Disord 2005; 85 (3): 259–266.
3. Ghaemi S. N., Gilmer W. S., Goldberg J. F. et al. Divalproex in the treatment of acute bipolar depression: a preliminary double-blind, randomized, placebo-controlled pilot study. J Clin Psychiatry 2007; 68 (12): 1840–1844.
4. Muzina D. J., Gao K., Kemp D. E. et al. Acute efficacy of divalproex sodium versus placebo in mood stabilizer-naive bipolar I or II depression: a double-blind, randomized, placebo-controlled trial. J Clin Psychiatr 2011; 72 (6): 813–819, doi: 10.4088/JCP.09m05570gre.
