Valproát patří celosvětově mezi nejčastěji užívané léky v terapii epilepsie. Široké antikonvulzivní spektrum účinku zahrnuje parciální a generalizované epileptické záchvaty i některé speciální epileptické syndromy. Studie publikovaná v roce 2013 ve Spojených státech amerických hodnotila jeho účinek na celkové přežití u pacientů s glioblastoma multiforme.
Glioblastoma multiforme (GBM, glioblastom) je nejčastějším primárním maligním nádorem mozku dospělé populace. Současně je spojen s velmi špatnou prognózou. Tento nádor vychází z buněk astrocytů s nejčastější lokalizací v oblasti mozkových hemisfér. Může vzniknout de novo nebo malignizací astrocytomů s nižším stupněm gradingu. Standardní léčba sestává z radikální chirurgické resekce s nasedající adjuvantní radioterapií a konkomitantní nebo samostatnou chemoterapií temozolomidem. Tato léčebná strategie poskytuje medián přežití 14,6 měsíce s 2letým přežitím 27,2 % a 5letým přežitím 9,8 %.
Ukázalo se, že se v patogenezi maligních gliomů uplatňují epigenetické aberace. Epigenetické modifikátory, jako jsou inhibitory histondeacetylázy, mají schopnost zvyšovat citlivost nádorových buněk k ionizujícímu záření a současně chránit zdravé buňky před účinky radioterapie. Právě valproát, který se užívá v prevenci a léčbě epileptických záchvatů u pacientů s nádory mozku, se řadí mezi inhibitory histondeacetylázy. Účelem následující studie tak bylo prozkoumat asociaci mezi podáváním valproátu v průběhu radioterapie a celkovou dobou přežití u pacientů s glioblastoma multiforme.
Retrospektivní studie se zabývala analýzou zdravotních záznamů 544 dospělých pacientů s glioblastoma multiforme. Zahrnuti byli nemocní ve věku 18−70 let s histologicky verifikovanou diagnózou, kteří v letech 1998−2008 podstoupili externí radioterapii. Podle kritérií RTOG (Radiation Therapy Oncology Group) byli zařazeni do RPA skupin (Recursing Partitioning Analysis) s odlišnou prognózou, protože dosud neexistuje systém stagingu pro glioblastoma multiforme.
Medián věku činil 56 let, přičemž 69,7 % pacientů bylo starších 50 let. Epileptické záchvaty před dokončením radioterapie byly pozorovány u 217 (40 %) pacientů. Nicméně 403 (74 %) pacientů užívalo během radioterapie antiepileptika pro prevenci epileptických záchvatů. Valproát byl podáván celkem 29 (7 %) pacientům. Medián celkového přežití činil při terapii valproátem 16,9 měsíce oproti 13,6 měsíce při užívání jiného antiepileptika (p = 0,16). Medián celkového přežití celé kohorty přitom činil 14 měsíců. Z pěti nejběžněji užívaných antiepileptik byl pouze valproát asociován s prodloužením doby celkového přežití.
Medián celkového přežití u pacientů užívajících valproát a temozolomid při radioterapii činil 23,9 měsíce oproti 15,2 měsíce při užívání jiného antiepileptika (p = 0,26). Pokud byla analýza omezena na pacienty souběžně užívající temozolomid, byla terapie valproátem hraničně signifikantní pro dobu celkového přežití (HR = 0,54; 95% CI –0,09 až 1,17; p = 0,057), a to nezávisle na skupině RTOG RPA a anamnéze epileptických záchvatů.
Valproát je u pacientů s glioblastoma multiforme spojen s delší dobou celkového přežití. Další studie zkoumající vliv kombinace inhibitory histondeacetylázy a radioterapie jsou tak oprávněné.
(holi)
Zdroj: Barker C. A., Bishop A. J. et al. Valproic acid use during radiation therapy for glioblastoma associated with improved survival. Int J Radiat Oncol Biol Phys 2013 Jul 1; 86 (3): 504−509; doi: 10.1016/j.ijrobp.2013.02.012.
