Kyselina valproová jako nadějné adjuvans v léčbě hyperaktivního deliria

Kyselina valproová v léčbě delirantních stavů

První linii farmakologické léčby hyperaktivního a smíšeného deliria představují antipsychotika. Tato léčba však v některých případech selhává, v jiných může být kontraindikovaná. Jako jedna z možných alternativ připadá v úvahu kyselina valproová (VPA). Lze ji podávat samostatně nebo jako doplněk léčby, intravenózně i perorálně. To umožňuje větší flexibilitu při aplikaci, zejména u agitovaných delirantních pacientů. Její široké spektrum účinku zahrnuje větší množství neurotransmiterů zodpovědných za vznik deliria. Zatím však existuje pouze omezené množství údajů o jejím účinku na delirantní stavy. 

Metodika analýzy

Američtí lékaři provedli retrospektivní analýzu zdravotních záznamů 15 pacientů s 16 epizodami deliria, které splňovalo kritéria DSM-IV-TR a Liptzinova kritéria pro hyperaktivní motorický podtyp. Ve vzorku nemocných byli přítomni pacienti s demencí, traumatickým poškozením mozku i léčbou vysokými dávkami kortikosteroidů. Z dalších etiologických faktorů se vyskytoval pooperační stav, hypoxie, infekce, akutní renální onemocnění / uremie, intrakraniální patologie, užívání opiátů a benzodiazepinů.

Delirium začalo v průměru 5,5 dne před podáním VPA (směrodatná odchylka [SD] 4,6 dne; rozpětí 1–17 dní). Léčba antipsychotiky buď neměla požadovaný účinek, nebo byla kontraindikovaná. Primárním cílem bylo úplné vyléčení deliria. Sekundární cíle zahrnovaly léčbu agitace spojené s deliriem a výskyt nežádoucích účinků VPA.

Výsledky

K celkovému odeznění deliria došlo ve 13 případech s mediánem času do odeznění 3 dny (rozpětí 1–30 dní). Z výsledků analýzy vyplynulo významné zlepšení symptomů hyperaktivního deliria po nasazení VPA. U pacientů se snížila agitovanost, impulzivita, neklid, agresivita, potřeba farmakologické sedace i restrikce pohybu, a to včetně 3 případů nemocných, u kterých k úplnému odeznění deliria nedošlo. 

Kromě trombocytopenie u 2 pacientů nebyly zaznamenány další nežádoucí účinky. Doporučuje se denní monitorování krevního obrazu, zejména destiček. Nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly mezi průměrnými hladinami jaterních transamináz AST a ALT, hemoglobinu a trombocytů před podáním VPA a po zahájení léčby.

Závěr

VPA se na základě této práce jeví jako nadějné adjuvans při delirantních stavech pravděpodobně díky schopnosti ovlivnit více mechanismů zodpovědných za vznik a rozvoj deliria. K potvrzení tohoto závěru však bude ještě nutné provést randomizované kontrolované studie. VPA byla celkově dobře snášena, pacienty je ovšem třeba pečlivě vybírat a průběžně sledovat.

(lkt)

Zdroj: Sher Y., Miller A. C., Lolak S. et al. Adjunctive valproic acid in management-refractory hyperactive delirium: a case series and rationale. J Neuropsychiatry Clin Neurosci 2015; 27: 365–370, doi: 10.1176/appi.neuropsych.14080190.