GLP-1RA snižují glykovaný hemoglobin (HbA1c) zvýšením glukózo-dependentní sekrece inzulinu a zároveň snižují sekreci glukagonu, zpomalují vyprazdňování žaludku a snižují chuť k jídlu.
U pacientů s DM2 je přitom 2–6× vyšší riziko úmrtí na KV onemocnění než u obecné populace. Například ischemická choroba srdeční (ICHS) je u této populace příčinou více než 75 % všech hospitalizací a 80 % všech úmrtí. GLP-1RA nicméně prokazují kromě účinku na glykémii také vliv na modifikaci KV rizika.
Jedním ze zástupců této třídy léčiv je semaglutid, jediný dostupný v subkutánní i perorální formě.
Cílem systematického přehledu bylo zhodnotit vliv perorálního semaglutidu u pacientů s DM2 na KV rizikové faktory. Autoři čerpali z 8 databází (Scopus, Proquest, Science Direct, PubMed, Google Scholar, EBSCOHost, Clinical Key a The Cochrane Library) a vyhledali klinické studie, které hodnotily účinky perorální semaglutidu na krevní tlak a lipidový profil u pacientů u DM2.
Zařazené studie hodnotily perorální semaglutid po přidání ke standardní léčbě. Jednalo se o prospektivní, popřípadě randomizované studie. Případové studie, probíhající studie s neúplnými daty, přehledy, studie na zvířatech a retrospektivní studie byly vyloučeny.
Extrahovaná data zahrnovala charakteristiky pacientů, design studie, metodologii výzkumu, intervenční režim a KV rizikové faktory − systolický krevní tlak (sTK), diastolický krevní tlak (dTK), celkový cholesterol (TC), HDL-c, LDL-c a triglyceridy (TG).
Přehled vychází z dat 5132 pacientů, kteří užívali semaglutid nebo placebo v 5 různých klinických studiích (2 randomizované a 3 observační prospektivní studie).
U pacientů po perorální léčbě semaglutidem byl ve všech 5 studiích zjištěn konzistentní trend snížení sTK. Většina studií uváděla mírné až střední snížení sTK (v rozmezí −2,6 až −12,74 mmHg; p < 0,05). Vliv na dTK byl méně konzistentní. 2 studie prokázaly statisticky významný pokles dTK (−4,30 až −6,39 mmHg), 1 studie reportovala trend snížení dTK (−4,20 mmHg), zbývající 2 studie neprokázaly statisticky významné změny dTK při podávání p.o. semaglutidu. Všechny studie ale ukazují, že perorální semaglutid dTK nezvyšuje.
Díky konzistentnímu snížení sTK a mírnému účinku na dTK může léčba p.o. semaglutidem znamenat KV přínos.
Ve všech analyzovaných studiích byl zjištěn konzistentní příznivý vliv p.o. semaglutidu na TC. Ve 4 studiích bylo dosaženo statisticky významného snížení TC (−8,80 až −22,19 mg/dl; p < 0,05). 4 studie uvádějí snížení LDL-c (−7,6 až −18,0 mg/dl) a TC (−11,00 až −40,13 mg/dl). Výsledky týkající HDL-c nebyly jednoznačné, ačkoliv ve 3 studiích byl zjištěn trend ke zvýšení jeho hladiny u pacientů léčených p.o. semaglutidem.
Semaglutid podávaný per os 1× denně představuje účinnou léčbu u pacientů s DM2 s obezitou či bez ní a vykazuje příznivý vliv na KV rizikové faktory, čímž by mohl napomoci ke snižování KV mortality těchto nemocných. Konkrétní mechanismy, kterými lék ovlivňuje krevní tlak či lipidémii, jsou předmětem studia, nicméně výsledky studií svědčí o tom, že perorální semaglutid může nabídnout KV přínos srovnatelný se subkutánní formou, a to s výhodou lepší adherence pacientů.
(lexi)
Zdroj: Krishnanda S. I., Christabelle M., Yausep O. E. et al. The effect of oral semaglutide on cardiovascular risk factors in patients with type 2 diabetes: a systematic review. J Clin Med 2025; 14 (7): 2239, doi: 10.3390/jcm14072239.
Zkrácená informace o léčivém přípravku Rybelsus® ZDE.
CZ25RYB00135
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
